Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce, které mířilo proti zproštění obžaloby všech obviněných vydavatelů knihy „Adolf Hitler Projevy“

Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných P. K., L. N., S. B., a společnosti guidemedia etc, s. r. o., v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019. V dané věci rozhodoval senát č. 8 trestního kolegia, kterému předsedala JUDr. Milada Šámalová, už podruhé poté, co jeho původní rozhodnutí ze dne 25. 4. 2018 zrušil Ústavní soud nálezem, v němž vyslovil poprvé názor, že státní zástupce v dovolání podaném v neprospěch obviněného nemůže namítat tzv. extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, neboť právo namítat nedostatky spravedlivého procesu přísluší zásadně obviněnému. Tento názor vyjádřil i velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 17. 4. 2019 ve dvou rozhodnutích, která sjednotila výklad týkající se této otázky.


Na obviněné P. K., L. N. a S. B. byla podána obžaloba pro zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku, u obviněné společnosti mělo jít podle obžaloby o přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku a dále přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku.

Uvedená trestná činnost měla spočívat v tom, že jmenovaní obvinění společně vytvořili, v nákladu 10.000 kusů vydali a prodávali knihu „Adolf Hitler Projevy“, obsahující zejména osmnáct projevů Adolfa Hitlera z let 1939 až 1942, vyjadřující myšlenky a principy nacionálního socialismu, konkrétně pak mimo jiné jeho úvahy a názory ohledně údajného utlačování či masakrování německého obyvatelstva v Československu a Polsku, vyjádření sympatií k fašistickému režimu ve Španělsku a Itálii, kritiku tzv. mezinárodního židovstva a demokratických režimů v zemích tzv. Západu, a vyzdvihování úspěchů při budování nacionálního socialismu v Německu. Tyto projevy byly doprovázeny titulky a komentáři podle obžaloby jednoznačně vyznívajícími jako souhlas s obsahem těchto projevů, mající formu jakéhosi vysvětlení správnosti tehdejších názorů Adolfa Hitlera.

Městský soud v Brně jako soud prvního stupně všechny obviněné rozsudkem ze dne 10. 9. 2014 zprostil obžaloby, když nebylo podle něj prokázáno, že výše uvedené trestní jednání naplňovalo znaky skutkových podstat popsaných trestných činů. Toto rozhodnutí potvrdil i odvolací Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 1. 2015, jenž jako nedůvodné zamítl odvolání, podané proti původnímu rozsudku soudu prvního stupně státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Brně v neprospěch všech obviněných.

Proti usnesení odvolacího soudu podal v neprospěch všech obviněných nejvyšší státní zástupce dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Odvolací soud podle něj nesprávně vyhodnotil, že žalované skutky nejsou trestným činem, a dopustil se tedy nesprávného právního posouzení, které vyplývalo z údajného extrémního nesouladu, jenž spočíval v tom, že nižší soudy neprovedly potřebné dokazování a nevyvodily z pořízených důkazů závěry, které by těmto důkazům odpovídaly.

Naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 403 odst. 1 tr. zákoníku považoval nejvyšší státní zástupce za prokázané odborným vyjádřením soudního znalce PhDr. Jana B. Uhlíře, Ph.D., který dospěl k „jednoznačnému“ závěru, že kniha „Adolf Hitler Projevy“ úmyslně manipulativním způsobem, a téměř na každé straně, propaguje nacistickou ideologii způsobem, který zapadá do stylu, jakým soudobá neonacistická scéna tuto ideologii podsouvá širším vrstvám obyvatelstva. K subjektivní stránce zločinu podle § 403 tr. zákoníku a přečinu podle § 404 tr. zákoníku nejvyšší státní zástupce uvedl, že obvinění zcela vědomě vydáním knihy propagovali neonacistické hnutí, jakožto jednu z forem politického extremismu, který působí proti demokratickému ústavnímu zřízení v České republice. K původnímu textu žaloby připojil také další konkrétní argumentaci.

Nejvyšší soud rozhodoval za situace, kdy (viz úvodní informace výše) v této trestní věci nejprve vydal usnesení ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 8 Tdo 819/2015-I., jímž rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 8 To 489/2014, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 8 T 21/2014, i navazující rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. a § 260 tr. ř. per analogiam věc vrátil státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně k došetření, protože považoval v souladu s podaným dovoláním za nedostatečně zjištěné skutkové okolnosti, které bylo nutné dále postupně doplnit, a to zejména proto, že považoval znalecký posudek znalce PhDr. Jana B. Uhlíře, Ph.Dr., o nějž jedině se skutková zjištění opírala, za podjatého v trestní věci a pro posouzení obsahu knihy bylo třeba přibrat znalce i z jiných oborů. Toto usnesení bylo však nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 2832/18 zrušeno, a proto Nejvyšší soud nyní rozhodoval znovu ve smyslu § 314h odst. 1 tr. ř., tzn., že pokračoval v řízení o podaném dovolání, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud, jenž nenařídil provedení dalších úkonů ani doplnění dokazování.

Ústavní soud v uvedeném nálezu vyslovil v bodě 41. názor, že „námitky dovolatele proti hodnocení důkazů soudu prvého stupně a z něj vycházejících skutkových zjištění nejsou námitkami, které by bylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitka extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními je námitkou, která se dotýká porušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy. V takovém případě má zásah dovolacího soudu podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Tato práva však chrání obviněného, jakožto slabší procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor slabší strany úspěšně dovolat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněných na obhajobu byla stanovena na jejich ochranu… .

S vědomím závazných závěrů Ústavního soudu, že „dovolací soud může přistoupit k zásahu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů v případě zjištění, že nesprávné provedení důkazního řízení bylo v rozporu se zásadami spravedlivého procesu, avšak právo na spravedlivé trestní řízení nicméně nesvědčí státnímu zástupci, který podal dovolání v neprospěch obviněného“, vydal taktéž v mezidobí dne 17. 4. 2019 velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu rozhodnutí ve věcech sp. zn. 15 Tdo 1443/2018 a 15 Tdo 1474/2018, kde sjednotil dosavadní rozdílnou rozhodovací praxi jednotlivých senátů trestního kolegia. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve shodě s výše citovaným nálezem Ústavního soudu přímo konstatoval, že „nejvyšší státní zástupce může námitku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy v dovolání uplatnit pouze ve prospěch obviněného, a nikoli v jeho neprospěch. Pokud nejvyšší státní zástupce tuto námitku uplatní v neprospěch obviněného, a nebude-li uplatněna jiná relevantní námitka, Nejvyšší soud bez věcného přezkumu dovolání nejvyššího státního zástupce odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.“

S ohledem na názory shora vymezené Ústavním soudem i velkým senátem Nejvyššího soudu pak senát trestního kolegia Nejvyššího soudu č. 8 v předmětné věci znovu posuzoval obsah nejvyšším státním zástupcem podaného dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to v rozsahu, v němž je mohl v neprospěch obviněných uplatnit. Jednalo se výhradně o argumenty směřující proti právnímu posouzení činu, a toliko v tomto směru zkoumal, zda jsou důvodné.

Ve shodě s oběma nižšími soudy, a to na základě těch důkazů, které tyto soudy provedly, Nejvyšší soud shledal, že provedené dokazování nedává potřebný podklad pro závěr o naplnění všech znaků uvedených trestných činů. K obsahu samotných projevů konstatoval, že je logické, pokud odrážejí myšlenky nacionálního socialismu, ovšem v jeho historické a dnes již zaniklé podobě, a proto neshledal naplněným znak „hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka“, a to i vzhledem k vymezení tohoto pojmu ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005. Dospěl k tomu, že soud prvního stupně správně učinil závěr, že se jedná o originální historický text. Provedeným dokazováním nebylo ani zjištěno a prokázáno žádné konkrétní hnutí, které by takovým způsobem navazovalo na již zaniklý hitlerovský nacismus, když je evidentní, že pro celou neonacistickou scénu je hitlerovský fašismus v jeho historické podobě živnou půdou a výchozím bodem, přičemž nelze paušálně označit všechna neonacistická hnutí za přímé pokračovatele hitlerovského nacismu, která na něj navazují, i když některé projevy s ním budou vždy neodmyslitelně spojovány. V případě knihy „Adolf Hitler Projevy“ soud první instance správně shledal, a odvolací soud potvrdil, že nejde o programové vymezení, ze kterého by pro budoucnost mohly čerpat další generace neonacistů. Nejvyšší soud na podkladě výsledků provedeného dokazování ve shodě s nižšími soudy vyslovil, že vydáním knihy nemohlo dojít k podpoře a propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, které by v současné době existovalo, přičemž nebylo zjištěno ani hnutí, které by překlenovalo čas ve smyslu návaznosti na hitlerovský nacismus, dnes již zaniklý. Nedostatky potvrdil Nejvyšší soud i ve vztahu k subjektivní stránce, protože úmysl v tomto případě musí směřovat k tomu, aby takovým jednáním byly ovlivněny další osoby, což z výsledků provedeného dokazování nevyplynulo. Proto se společně se soudy nižších stupňů ztotožnil v závěru, že obvinění nenaplnili skutkovou podstatu zločinu založení podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

Ze stejných důvodů se ani obviněná společnost guidemedia nemohla dopustit přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku, neboť v době, kdy pachatelé měli trestnou činnost páchat, z výsledků provedeného dokazování nevyplynulo, že by takové hnutí existovalo. Obdobné úvahy se týkají i přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. zákoníku.

Vyhlášené usnesení ve zkráceném znění bude přístupné na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu a na úřední desce v budově Nejvyššího soudu následujících 15 dní, a to pod spisovou značkou 8 Tdo 314/2019, konkrétně v sekci „Úřední deska – Veřejná vyhlášení trestní“.


Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu
25. 6. 2019