Nejvyšší soud odmítl dovolání v případu dlouhodobého brutálního týrání družky a jejích dvou synů

Autor: Petr Knötig | 02/24/2011


 
Na  pět let ve věznici s ostrahou ponechal Nejvyšší soud v Brně J. S. (1953) ze Žatecka za dlouhodobé brutální týrání družky a jejích dvou synů. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl jeho dovolání a tím ponechal uložený trest v platnosti. Šlo o případy zvlášť krutého a dlouhodobého týrání, které trestní zákon označuje jako týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě a jednak týrání svěřené osoby.
Podle Okresního soudu v Lounech došlo k tomu, že:
v období nejméně od roku 2001 v Žatci bezdůvodně a surově v jejich společném bytě fyzicky, ale i psychicky týral syny jeho družky ve věku 14 a 11 let a také svoji družku. Týrání podle shromážděných důkazů probíhalo tak, že je všechny bil, fackoval, kopal do nich, vyhrožoval jim, nadával jim a hrubě je urážel, tahal je za vlasy po podlaze. Týraní  ač utrpěli různá zranění, jako podlitiny, modřiny a tržné rány, ze strachu nikdy nevyhledali lékařské ošetřen. Oba syny své družky navíc tloukl bužírko a pokud po ranách byla zeď zašpiněna od krve, museli skvrny zamalovat.
V říjnu 2005 proto starší z chlapců před tímto týráním z domova utekl. V březnu 2007 udeřil mladšího z chlapců kladivem do zad a hoch utrpěl v důsledku úderu velkou podlitinu na zádech nad pasem. Oba synové jeho družky také museli opakovaně za trest klečet na podlaze, vícekrát museli oba synové jeho družky jít sami ven, utrhnout si nějaký klacek  a tímto je pak zbil. Svou družku opakovaně doma zmlátil třeba i proto, že mu během směny nezamávala ze zaměstnání přes výlohu prodejny, kde prodával.a
Týraná žena s mladším synem také ze strachu před dalším týráním od obviněného odešla ke své sestře do Chomutova, kam se však obviněný po čtyřech dnech dostavil a přemluvil ji, aby se k němu vrátila.
Posléze družku šikanoval i v zaměstnání, kam za ní neodůvodněně chodil, celou směnu před prodejnou či benzínovou čerpací stanicí, kde pracovala, čekal, tato na něho musela dělat různé posunky, opakovaně jí volal telefonem a nutil ji, aby mu do telefonu i vícekrát během několika minut opakovala, že ho miluje, že ho nikdy neopustí a podobně. Žena pak měla z těchto důvodů v zaměstnání potíže a musela z něho i odejít.
Okresní soud Jiřího S. odsoudil 30. 10.  2009 k trestu odnětí svobody na 5 roků se zařazením do věznice s ostrahou.  Obviněný se odvolal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který 12.7. 2010 jeho odvolání zamítl jako nedůvodné.
Jiří S. si proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu, kde namítal nesprávné právní posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení podmínek nezbytných  k naplnění znaků skutkové podstaty trestných činů, pro které byl odsouzen. Soudy obou stupňů podle něj rozhodly v rozporu se zákonem, pokud dospěly k závěru, že jednání obviněného vůči synům družky  (i kdyby se tohoto jednání dopustil tak, jak je popisováno soudem, což obviněný popírá) naplnilo znaky skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Obviněný namítl, že nebyl manželem matky chlapců a dle zákona o rodině se tudíž na jejich výchově nepodílel. S matkou dětí sice žil ve společné domácnosti jako její druh, avšak zákonem o rodině ani jiným předpisem mu nelze přisuzovat povinnost starat se o výchovu dětí či se na ní podílet  a v tomto ohledu žádná oprávnění ani povinnosti.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud však zjistil, že k týrání došlo a zejména oba chlapci byli týráni nejméně  v letech 2001 až 2007, což potvrdila řada vyslechnutých svědků. Celý souhrn jednotlivých aktů a dílčích jednání ve vztahu k oběma chlapcům odůvodňuje závěr, že šlo o týrání. Rozhodně popsané způsoby nelze akceptovat jako použitelné  metody v rámci tzv. přísné výchovy. Jednání obviněného se vyznačovalo takovým stupněm hrubosti a bezcitnosti, že jím byly daleko překročeny meze pouhé, byť přísné, výchovy a nejednalo se o ojedinělé nebo nahodilé překročení těchto mezí.
Je mimo pochybnost, že oba poškození byli osobami v péči obviněného a z jeho strany šlo o jejich týrání. Námitky obviněného v těchto směrech uplatněných, tak evidentně nemohou obstát.
Nejvyšší soud v Brně proto dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný .