Nejvyšší soud odmítl dovolání ve věci těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti

Jako zjevně neopodstatněné odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněného F. H., provozovatele pouťových atrakcí, který byl již v dubnu loňského roku Městským soudem v Praze uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti a odsouzen k trestu odnětí svobody na osm let do věznice s ostrahou.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný zločinu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od prosince 2007 do února 2008 na pozemku svého domu opakovaně fyzicky napadal poškozeného A. P., který pro něj vykonával pomocné práce, podle svědků v postavení tzv. kádese čili sluhy. Poškozeného přitom opakovaně bil blíže nezjištěnými tupými předměty středně velkou a velkou silou do různých částí těla, zvláště do hlavy, hrudníku a horních končetin i přesto, že s ohledem na způsob vedení útoků a zasažených míst na těle musel vědět, že mu takovým jednáním může způsobit těžkou újmu na zdraví. Svými útoky četná poranění poškozenému nakonec opravdu způsobil, přičemž v důsledku jejich neléčení, přibližně týden před smrtí, poškozený A. P. již pouze ležel, nebyl schopen aktivního jednání, byl zcela závislý na péči dalších osob. I přes nutnost odborné péče, která mohla poškozenému zachránit život, mu s vědomím uvedených skutečností nezajistil obviněný nezbytné ošetření a lékařskou péči, proto poškozený v přesně nezjištěné době od 20. února 2008 do 22. února 2008 v důsledku septického šoku při mnohačetných neléčených poraněních zemřel. Jeho tělo bylo následně 24. února 2008 nalezeno na poli.



Původní rozsudek Městského soudu v Praze v mezidobí potvrdil v srpnu loňského roku také odvolací pražský vrchní soud. Právě proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání. V něm namítal především nesprávné právní posouzení skutku oběma pražskými soudy. Ve skutečnosti však jeho argumentace směřovala spíše k přezkumu skutkového stavu, což není předmětem dovolacího řízení. Námitky obviněného proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů nebyly tak námitkami, které by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b trestního řádu, neboť směřovaly výhradně do rozsahu a způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Kromě toho Nejvyšší soud konstatoval, že v hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně neshledal žádné rozpory, natož rozpory zásadní. Oba soudy provedly veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí, následně je podle § 2 odst. 6 trestního řádu pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, a to v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů. Tím dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla přitom spolehlivě vyvrácena i výpověďmi svědků, včetně utajených svědků. Ti potvrdili, že obviněný poškozeného A. P. napadal, a to nejen vulgárně slovně, ale i fyzicky. Podle svědeckých výpovědí se poškozený nepohyboval volně, byl hlídán buď obviněným, nebo jedním ze synů obviněného. V inkriminované době svědci slyšeli z pozemku obviněného fyzické i slovní napadání, sténání, naříkání a prosby, přičemž především z výpovědi svědka vystupujícího pod smyšleným jménem P. N. jednoznačně vyplynulo, že napadeným byl právě poškozený a obviněný byl tím, kdo jej napadal. Proto Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do zjištěného skutkového stavu.

Obviněný poukazoval v dovolání rovněž na údajné procesní pochybení Vrchního soudu v Praze. Proto jako další dovolací důvod současně uplatnil ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu. I z tohoto pohledu označil Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné. Pokud totiž bylo dovolání neopodstatněné na základě prvně jmenovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, pak v návaznosti na to bylo zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu pod písm. l) příslušného § 265b odst. 1.

Anonymizovaná kopie rozhodnutí ve věci sp. zn. 7 Tdo 1555/2017 je již veřejně zpřístupněna na stránkách Nejvyššího soudu v tabulce Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu.


Mgr. Petr Tomíček
tiskový mluvčí Nejvyššího soudu
12. 2. 2018