Nejvyšší soud upozorňuje na ochranu osobních údajů obsažených ve vyhlašovaných rozhodnutích na jeho úřední desce

Nejvyšší soud od 1. února letošního roku vyhlašuje na elektronické úřední desce na webových stránkách www.nsoud.cz a rovněž na úřední desce v budově soudu rozsudky, popř. vybraná usnesení, jednotlivých senátů svých kolegií (trestního kolegia a kolegia občanskoprávního a obchodního). Toto vyhlašování je plně v souladu s ustanoveními § 243f odst. 5, 6 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) a § 265r odst. 8, 9 a § 268 odst. 3, 4 trestního řádu (zákon 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. ř.“).


Vyhlašovaná rozhodnutí musí obsahovat povinné náležitosti, proto jsou jejich nedílnou součástí osobní údaje účastníků řízení a další osobní údaje, které však není možné mimo elektronickou úřední desku dále volně šířit.

Vyhlašování rozsudku v trestních věcech je upraveno ustanovením § 120 tr. ř.:

„(1) Rozsudek po úvodních slovech „Jménem republiky“ musí obsahovat
a) označení soudu, o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
b) den a místo vyhlášení rozsudku,
c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e) poučení o opravném prostředku.

(2) Obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.

Obdobně o náležitostech vyhlašovaného rozhodnutí v civilním řízení pojednává ustanovení § 157 o. s. ř., o identifikaci účastníků řízení přímo pojednává § 157 odst. 1 tohoto zákona:

§ 157 [Náležitosti rozsudku]
(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po slovech „Jménem republiky“ uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců, účast státního zastupitelství a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození (identifikační číslo).

K tomu je příhodné rovněž odcitovat bod 36 nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/18, ve kterém se plénum Ústavního soudu vyjadřuje ke zveřejňování rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na jeho internetových stránkách v anonymizované podobě z pohledu splnění požadavků čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR na veřejné vyhlášení rozsudku:

36. V této souvislosti je nutno poznamenat, že rozsudky jsou na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu umísťovány v anonymizované verzi. Anonymizovaná verze neodpovídá skutečně přijatému rozsudku a není z ní seznatelné, kdo byl účastníkem řízení, tedy konkrétně o kterých právech a povinnostech se ve věci rozhodovalo. Tyto zcela zásadní skutečnosti jsou před veřejností utajeny. Nejde tak o zveřejnění v pravém slova smyslu.“

Vyhlašované rozhodnutí je na úřední desce Nejvyššího soudu umístěno ve formátu „pdf“, aby bylo znemožněno jakkoli je upravovat, po dobu 15 dnů, poté je svěšeno a každá další jeho publikace (např. zveřejňování ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, popř. ve sbírce soudních rozhodnutí) se odehrává už jen v anonymizované (resp. pseudonymizované) podobě. Nejvyšší soud tak v maximální možné míře chrání osobní údaje účastníků řízení, ale i osobní údaje svých zaměstnanců, neboť pod vyhlašovaným rozhodnutím na úřední desce je zpravidla uvedeno jméno a podpis úřednice, která zodpovídá za správnost jeho vyhotovení. Tato úřednice přitom není veřejně činnou osobou.

Nejvyšší soud obdržel za minulý půlrok řadu příznivých ohlasů ze strany veřejnosti, advokátních kanceláří, médií, i samotných účastníků řízení. Ti všichni vítají uvedený způsob vyhlašování vybraných rozhodnutí Nejvyššího soudu, která jsou tak zveřejňována v mnohem kratší době, než doposud a zcela logicky se domáhají, aby se počet takto vyhlašovaných rozhodnutí zvyšoval. To je také záměr Nejvyššího soudu. S tím ale současně vzrůstá riziko zneužití osobních údajů, které jsou ve vyhlašovaných rozhodnutích obsaženy.

Nejvyšší soud upozorňuje, že osobní údaje jako součást vyhlašovaného rozhodnutí zveřejňuje jen na dobu nezbytně nutnou 15 dní. I když dochází ke zveřejnění prostřednictvím elektronické úřední desky na internetu a na úřední desce v budově Nejvyššího soudu, nelze osobní údaje obsažené v těchto rozhodnutích bez dalšího právního titulu dále šířit. Každý, kdo zpracovává osobní údaje převzaté z vyhlášených rozhodnutí Nejvyššího soudu, je povinen vyhodnotit, jaký právní titul zpracování osobních údajů jej k tomu v daném případě opravňuje, případně nejsou-li splněny podmínky pro jejich zpracování pro novinářské účely, a nese odpovědnost za takové zpracování osobních údajů. Není proto možné, jak to v nedávné minulosti provedla některá média, bez dalšího převzít celý text (celý „pdf“ dokument) vyhlašovaného rozhodnutí a vydat jej bez úpravy – bez anonymizace údajů o účastnících řízení a údajů o zaměstnancích Nejvyššího soudu – například jako přílohu vlastního článku či reportáže. Je třeba vždy pečlivě posuzovat, zda zveřejnění konkrétních osobních údajů splňuje podmínky nařízení GDPR a zákona č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů.

V České republice zákonnost zpracování osobních údajů od letošního dubna upravuje zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Vychází z nařízení GDPR (Nařízení Evropského parlamentu a rady EU 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES.) a je v něm jedna velmi podstatná změna oproti původně aplikovanému zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Na podporu výše uvedené argumentace si dovoluje Nejvyšší soud citovat z kapitoly 4 Základní příručky k nařízení GDPR, vydané Úřadem pro ochranu osobních údajů, který dohlíží na ochranu osobních údajů a dodržování výše uvedených zákonných předpisů.
ZDROJ: https://www.uoou.cz/4-zasady-a-pravni-d-vody-zpracovani/d-27271

„Je nutné si uvědomit, že i další zveřejňování údajů z veřejných rejstříků (zde vyhlašovaného textu rozhodnutí – poznámka Nejvyššího soudu) je zpracováním osobních údajů a k tomu musí správci svědčit právní důvod, tj. zákonem předpokládané oprávnění. Jelikož obecné nařízení oproti zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, neobsahuje ekvivalent právního důvodu oprávněně zveřejněné osobní údaje, který byl v zákoně o ochraně osobních údajů obsažen v § 5 odst. 2 písm. d), je další zveřejňování z veřejných rejstříků převzatých osobních údajů za použitelnosti obecného nařízení problematické, jelikož správce musí využít některý z právních důvodů v článku 6 odst. 1 obecného nařízení. V úvahu může nejčastěji připadat ustanovení článku 6 odst. 1 písm. f), které musí být v každém konkrétním případě zvlášť posuzováno. /…/ Veřejnost údajů nikdy a priori neznamená možnost jejich dalšího bezmezného zpracovávání.“


Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu
27. 8. 2019