Nejvyšší soud zrušil trest ve věci RNDr. Dittmara Chmelaře, Ph.D.

Autor: Petr Knötig

Nejvyšší soud ČR ve veřejném zasedání 7. října 2010 vyhověl stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch RNDr. Dittmara Chmelaře, Ph.D. podala bývalá ministryně spravedlnosti JUDr. Daniela Kovářová.

Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.3. 2010 i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.11. 2009 a současně přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby celou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Obviněný RNDr. Chmelař byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.11.2009 uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se měl podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustit zkráceně tím, že jako vedoucí oddělení bakteriologie a mikrobiologické technologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě, s povinnostmi zajišťovat plynulý provoz oddělení po stránce odborné, administrativní a hospodářské, s pravomocí závazně písemnými požadavky určovat množství, druh, jakost a dodavatele zdravotnického materiálu a jako vedoucí Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie vedeném při Zdravotním ústavu Ostrava, objednal v Ostravě v období od 1.1.2000 do 31.12.2005 pro účely Zdravotního ústavu Ostrava u dodavatele, obchodní firmy Jan Stolárik – MIRAKO, Ostrava – Zábřeh, soupravy pro kultivaci a stanovování citlivosti na ATB kmenů anaerobních bakterií, tzv. ANAER – kulty, soupravy pro kultivaci, identifikaci a stanovování citlivosti na ATB kmenů, campylobakterů, heliobacterů a jiných mikroaerofilních mikroorganismů, tzv. CAMPY – kulty, soupravy ANAER – kult PLUS a CAMPY – kult PLUS.
Za uvedené jednání byl obviněný RNDr. Dittmar Chmelař, Ph.D. odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, podle § 228 odst.1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost zaplatit poškozenému Zdravotnímu ústavu se sídlem v Ostravě na náhradě škody částku 4.986.309,70 Kč.
Proto rozsudku si podal odvolání jak státní zástupce, tak i obviněný a Vrchní soud v Olomouci rozsudkem 29.3. 2010 z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek částečně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř., a to ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému RNDr. Dittmaru Chmelařovi, Ph.D. při nezměněném výroku o vině trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. uložil podle § 248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4  roků, podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu 3 let. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn a dovolání obviněného RNDr. Dittmara Chmelaře, Ph.D. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Nejvyšší soud při projednávání stížnosti pro porušení zákona zjistil, že je důvodná a že došlo k pochybení obou nižších soudů. Hlavní chybu spatřil Nejvyšší soud v tom, že nebylo provedeno dokazování v potřebném rozsahu, aby bylo možné rozhodnout o naplnění trestného činu zpronevěry. Nutno konstatovat, že formulace „naložil s materiálem dosud nezjištěným způsobem“ sama o sobě nenaplňuje znaky trestného činu zpronevěry, neboť z ní nevyplývá, zda obviněný s materiálem naložil způsobem vykazujícím znaky „přisvojení si“ ve smyslu trestného činu zpronevěry. Trestný čin zpronevěry je trestným činem úmyslným. Z dokazování musí vyplynout a ve skutkové větě musí být i náležitě vyjádřeno, na základě čeho soud dospěl k závěru, že obviněný si úmyslným jednáním přisvojil cizí věc ve smyslu ustanovení § 248 odst. 1 tr. zák.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení. Především bude třeba provést dokazování znaleckými posudky ohledně osudu předmětných kultivačních souprav, jejich doby použitelnosti a ceny. Rovněž bude třeba znalecky posoudit, zda je správné vyčíslení nejvýše možného spotřebovaného množství příslušného vyvíječe a zda je možné tento způsob vyčíslení aplikovat i na podmínky Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie. Vyloučit pochopitelně nelze ani potřebu provedení dalších důkazů, jejichž nezbytnost pro vydání meritorního rozhodnutí vyvstane v průběhu dalšího řízení.
Nejvyšší soud České republiky pro úplnost zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného RNDr. Dittmara Chmelaře, Ph.D., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.