Nejvyšší soud zrušil zprošťující usnesení nad členy Zastupitelstva města Liberec

Autor: Ing. Petr Knötig | 01/03/2013

Nejvyšší soud v Brně zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu Ústí nad Labem – pobočka Liberec, kterým bylo zastaveno trestní stíhání skupiny obviněných z Liberce (tehdejších členů Zastupitelstva města Liberce), kteří byli stíhaní pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Na základě dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud toto zprošťující rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.

Z podaného dovolání NSZ vyplývá, že nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s uvedeným usnesením soudu prvního stupně o zastavení trestního stíhání, neboť podle jeho názoru v posuzované věci nebyly splněny podmínky obsažené v ustanovení § 172 odst. 2 písm. b) tr. řádu pro vydání takového rozhodnutí. Podle názoru nejvyššího státního zástupce jsou právní závěry soudů nižších stupňů v otázce zavinění obviněných nesprávné, protože soudy se sice zabývaly zaviněním ve formě hrubé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“) ve vztahu k ustanovení § 221 odst. 1 tr. zákoníku, avšak nevěnovaly dostatečnou pozornost otázce přístupu obviněných k požadavku náležité opatrnosti, která má podstatný význam pro posouzení subjektivní stránky trestného činu, jehož spáchání je obviněným kladeno za vinu. Jak dále nejvyšší státní zástupce zdůraznil, z hlediska časové působnosti trestních zákonů by bylo třeba úvahy o hrubé nedbalosti obviněných posuzovat i podle právní normy účinné v době spáchání předmětného skutku. Nová právní úprava by podle nejvyššího státního zástupce nebyla příznivější pro obviněné, protože hrubá nedbalost není dalším typem nedbalosti, ale jen vyjádřením její míry. Vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem vyplývajícím z dosud shromážděných důkazů pak nejvyšší státní zástupce dovodil, že všichni obvinění jako členové Zastupitelstva města Liberce jednali při schvalování prodeje pozemků, jímž měli spáchat daný trestný čin, z vědomé nedbalosti a zároveň u nich jde o hrubou nedbalost.


Senát Nejvyššího soudu po projednání dovolání zjistil, že argumenty nejvyššího státního zástupce jsou na místě, zrušil zprošťující usnesení nižších soudů a věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Okresní soud bude muset věc projednat podle pokynů Nejvyššího soudu.
Okresní soud opětovně posoudí otázku zavinění obviněných a bude důsledně rozlišovat mezi úmyslnou a nedbalostní formou zavinění. Své závěry řádně odůvodní také z hlediska časové působnosti trestních zákonů. V návaznosti na učiněná zjištění k výše uvedené otázce pak zváží další procesní postup ve věci, včetně přezkoumání obžaloby podle § 314c tr. řádu a zároveň se musí zabývat i možnostmi učinit ve věci jiná meritorní rozhodnutí, která přicházejí v úvahu, včetně případného odsuzujícího rozsudku.
Podle § 265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí.
Bližší důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu v tuto chvíli nelze sdělit, protože zatím v písemné formě nebyly doručeny účastníkům řízení.