Nejvyšší soud zveřejnil celý text rozhodnutí ve věci přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního hovoru, který iniciovala navrhovatelka Mgr. Jana Nečasová

Specializovaný senát trestního kolegia Nejvyššího soudu vydal dne 27. května 2020 ve věci celkem tři výroky, jimiž konstatoval, že zákon byl porušen v části týkající se navrhovatelky už prvotním příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 5. září 2012, a v návaznosti na to pak příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 4. ledna 2013, a stejně tak i dalším následným příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 3. května 2013.


Nejvyšší soud upozorňuje na některé zcela zavádějící informace, které se v souvislosti s předmětným usnesením objevily v médiích. Zejména upozorňuje na to, že vydané rozhodnutí se týká pouze navrhovatelky Mgr. Jany Nečasové, odposlechy ostatních spoluobviněných se senát z povahy věci vůbec nezabýval, nemohl tak nijak zpochybnit jejich zákonnost, jak některá média opakovaně a nepravdivě uvádějí. Rovněž nemůže být pravdou, že vydané rozhodnutí odporuje ustanovení § 88 odst. 6., zákona číslo 141/1961 Sb., trestního řádu, který za přesně stanovených podmínek připouští užití odposlechu také v jiné trestní věci. Senát se takovou otázkou při svém rozhodování vůbec nezabýval, nebyla předmětem rozhodování a žádný výstup směřující k hodnocení použití odposlechů v jiné trestní věci z tohoto řízení ze strany Nejvyššího soudu nevzešel.

Ve zveřejněném rozhodnutí sp. zn. 4 Pzo 9/2019 upozorňuje Nejvyšší soud zejména na tyto jeho nosné důvody:
„ …pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá, resp. příkaz musí být podložen relevantními indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání daného trestného činu, pro nějž se řízení vede. Zároveň musí být alespoň v minimální míře uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být zjištěny, a z čeho je to vyvozováno (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06)… …z předmětného příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V (V 269/2012), není seznatelné, kterými konkrétními skutkovými okolnostmi podepřenými jakými indiciemi měla být skutková podstata kterého trestného činu naplněna, a jaký, resp. jaké trestné činy jsou tedy v jednání navrhovatelky spatřovány a jakým způsobem se měla na jejich páchání podílet, což nevyplývá ani z přiloženého důkazního materiálu.“

Proto se stalo také zcela bezpředmětným přezkoumávat dva v pořadí následující příkazy k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydané Krajským soudem v Ostravě 4. ledna 2013 a 3. května 2013. Jestliže Nejvyšší soud označil za nezákonný už prvotní příkaz, kterým byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen, pak už jen proto nelze shledat zákonnými příkazy prodlužující dobu trvání takového odposlechu.

Pseudonymizované znění celého rozhodnutí vydaného pod sp. zn. 4 Pzo 9/2019 je zveřejněno zde.


Mgr. Petr Tomíček
vedpoucí oddělení styku s veřejností, tiskový mluvčí
23. června 2020