Předběžná otázka pro Soudní dvůr Evropské unie, kterou Nejvyšší soud historicky poprvé podává v trestní věci

Nejvyšší soud historicky poprvé požádal Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku o výklad unijního práva v trestní věci.

Na základě článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie zaslal Nejvyšší soud v závěru minulého týdne žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. V trestním řízení před soudem prvního stupně byl obviněný uznán vinným mj. ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, když u sebe přechovával přípravek obsahující ibuprofen a pseudoefedrin, z kterého je možné vyrobit pervitin (tzv. prekurzor). Na základě odvolání obviněného soud druhého stupně výše uvedený rozsudek změnil.



Pro rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sporu je zásadní posouzení otázky, zda přípravek, který obviněný přechovával, je možné považovat za prekurzor ve smyslu článku 2 písm. a) nařízení Evropského Parlamentu Rady (ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, či zda jde o léčivý přípravek s obsahem prekurzoru, který je z působnosti tohoto nařízení vyňat.

Sporné ustanovení článku 2 písm. a) nařízení Evropského Parlamentu Rady (ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 20. 11. 2013, č. 1258/2013, je tak podle názoru Nejvyššího soudu nejasné a připouští dva protichůdné výklady, přičemž jeden z těchto výkladů svědčí ve prospěch obviněného. Nejvyšší soud neodstranil pochybnost o výkladu ani srovnáním znění jazykových verzí uvedeného článku nařízení.

Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že další aplikaci závěrů vyplývajících z citovaného rozhodnutí lze považovat z hlediska práva Evropské unie za spornou, přičemž tuto zásadní právní otázku výkladu práva Evropské unie lze odstranit pouze postupem na základě článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, který je zásadním instrumentem pro spolupráci národních soudů a Soudního dvora.

Obviněný přitom již nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody se započtením předchozí vazby dne 21. 5. 2015. Tento trest by vykonal dne 21. 5. 2017. Protože lze očekávat, že Evropský dvůr o předběžné otázce rozhodne přibližně v horizontu jednoho roku a že v důsledku jeho rozhodnutí může dojít ke změně právní kvalifikace jednání obviněného v jeho prospěch, rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Stanislav Rizman o přerušení výkonu rozsudku, a to až do konečného rozhodnutí v rámci dovolacího řízení.

Institut předběžné otázky slouží k zajištění jednotného výkladu a provádění unijního práva ve všech členských státech. K předložení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce má pravomoc každý soud členského státu, s výjimkou soudů rozhodčích. Soud členského státu, jehož rozhodnutí již nelze napadnout opravnými prostředky dle vnitrostátního práva, má dokonce povinnost vnitrostátní řízení přerušit a požádat Soudní dvůr v Lucemburku o zodpovězení předběžné otázky. Z povinnosti položit předběžnou otázku existují i výjimky. Při nejasnosti výkladu unijního předpisu se tak soudy nemusí obrátit na Soudní dvůr, pokud ten poskytl výklad již ve své předchozí judikatuře (tzv. doktrína acte éclairé), nebo srovnání znění jazykových verzí textu v jednotlivých členských státech vede k jednoznačnému výkladu (tzv. doktrína acte clair).

Soudnímu dvoru ročně napadne přes 400 žádostí o zodpovězení předběžné otázky ze všech 28 členských států, přičemž řízení o předběžných otázkách trvá v průměru 15 měsíců. Soudy České republiky položily Soudnímu dvoru již 49 předběžných otázek od přistoupení do Evropské unie v roku 2004. Nejvyšší soud ČR se přitom na Soudní dvůr obrátil pětkrát a žádal o zodpovězení předběžných otázek z oblasti mezinárodního práva soukromého nebo z oblasti práva duševního vlastnictví. Nyní se jedná o historicky první předběžnou otázku Nejvyššího soudu týkající se trestního práva. V oblasti soudní spolupráce v trestních věcech se doposud na Soudní dvůr obrátil pouze Vrchní soud v Praze, který žádal objasnění pojmu „soud, který je příslušný též v trestních věcech“ v souvislosti s rámcovým rozhodnutím Rady EU 2005/214/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut.

Statistika:
Počet podaných předběžných otázek ze zemí, které přistoupily k EU v letech 2004, resp. 2007:
Česká republika
49
Estonsko
18
Kypr
7
Litva
42
Lotyšsko
54
Maďarsko
129
Malta
3
Polsko
105
Slovensko
36
Slovinsko
15
Bulharsko (2007)
92
Rumunsko (2007)
118

Počet zahájených řízení o předběžných otázkách:
V roce 2016 (ke 12. 9. 2016):
319
2015:
436
2014:
428
2013:
450
2012:
404
2011:
423
2010:
385


Mgr. Aleš Pavel, ředitel Kanceláře předsedy Nejvyššího soudu
Mgr. Katarína Deáková, poradkyně oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu
Mgr. Petr Tomíček, tiskový mluvčí Nejvyššího soudu

14. 9. 2016