Stanovisko Nejvyššího soudu: Jak posuzovat nezřízený život

Autor: Ing. Petr Knötig | 04/16/2012

Nejvyšší soud v Brně poprvé v historii české justice definoval pojem nezřízený život. V rámci sjednocování judikatury schválilo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu na svém dubnovém jednání definici, podle čeho posuzovat nezřízený život a jaká kriteria musí člověk porušit, aby byl označen za někoho, kdo vede nezřízený život. Tento sjednocující právní názor bude zapsán do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Pojem nezřízený život se v praxi týká především dědictví a možnosti vydědění.

Právní věta:


Za vedení nezřízeného života ve smyslu ustanovení §469a odst. 1 písm. d) obč. zákoníku lze označit takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. O trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoliv jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinou společnosti.

Do kategorie nezřízený život lze zařadit především – dlouhodobé či trvalé neplnění vyživovací povinnosti a péči o děti či rodinu, alkoholismus, drogová závislost, nekontrolovatelná závislost na hracích automatech, opakovaná trestná činnost (recidiva) a podobně.
Zjednodušeně lze tedy říci, že člověk, který se dlouhodobě opíjí, nestará se o rodinu, zanedbává péči o děti, peníze prohrává v automatech, fetuje, či jinak se vyhýbá normálnímu stylu života a ubližuje svému okolí, pak žije právě nezřízený život a jeho rodina má plné právo jej připravit o právo na rodinný majetek. Nejčastější je to právě v případě vydědění, kdy je možné takovéhoto člověka připravit o právo dědit majetek.
Nejvyšší soud tento pojem definoval pro zajištění právní jistoty všech, kteří trpí takovýmto chováním člena rodiny, které se vymyká ze zásad obyčejné slušnosti. Současně je tato definice i vodítkem pro toho, kdo bere nezřízený život jako samozřejmost, aby se změnil a vrátil se do stylu života, který je běžný a obvyklý.
Podkladem pro toto rozhodnutí je případ vydědění z Ostravy 21 Cdo 190/2010, kdy senior vydědil svého syna, který místo péče o rodinu žil právě nezřízený život. Neplatil dlouhodobě na výživu svého syna, opíjel se, byl agresívní na své životní partnerky, páchal násilnou trestnou činnost a svému okolí neustále lhal. Okresní soud v Ostravě i Krajský soud v Ostravě potvrdily oprávněné vydědění z důvodu nezřízeného života. Protože dotčený muž s tímto názorem rodiny i závěry soudů nesouhlasil, podal si dovolání k Nejvyššímu soudu do Brna, v němž tvrdil, že se tvrzení rodiny nezakládá na pravdě a soudy hodnotily jen důkazy v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud však závěry nižších soudů potvrdil a jeho dovolání zamítl. Současně vzal tento příklad jako modelovou situaci k tomu, jak posuzovat nezřízený život a poprvé tak určil definici, která se stává vodítkem pro všechny české soudy.