Útok nožem nebyla nutná obrana, ale vražda

Autor: Petr Knötig

Nejvyšší soud odmítl dovolání v případu vraždy, které se dopustil muž vietnamské národnosti Anh T.  T. (1975), jenž je v současné době ve výkonu trestu ve věznici Mírov. Podle Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2009 byl Anh T. T odsouzen pro vraždu k trestu odnětí svobody na 10 a půl roku se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu, proti kterému se již nelze odvolat, tak zůstává uložený trest v platnosti. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Podle zjištění krajského soudu došlo k činu 21. 3. 2009 v časných ranních hodinách. Anh T. T. přijel na zavolání svého známého k rozestavěnému domku v Ostravě – Hrabové, kde mělo dojít k pokusu o vykradení novostavby. V odstaveném automobilu Iveco přistihli pachatele pokusu o krádež, načež v rámci snahy zabránit mu v útěku, o který se jmenovaný pokoušel, ho Anh T. T. přes pootevřené zadní dveře automobilu rukou ozbrojenou loveckým nožem o délce čepele 297 mm a šířkou až 56 mm opakovaně bodal do přední části trupu a končetin, čímž mu způsobil čtyři bodná, bodnořezná a řezná poranění a zasáhl hrudní koš.. Poté, co se napadenému podařilo dostat se z nákladového prostoru automobilu ven a utíkal směrem k východu oploceného pozemku, ho Anh T. T. společně se psem známého dostihl a aniž by byl kdokoliv ohrožen na životě, zdraví či majetku, a za situace, kdy již byla telefonicky přivolána policie, ho s vědomím, že jej může usmrtit, ze zadu napadl loveckým nožem, kterým mu způsobil další velmi vážná poranění, protože zasáhl životně důležité orgány a tepnu. U poraněného došlo k rozsáhlému krvácení a následnému rozvoji krvácivého šoku, na jehož následky dne 21. 3. 2009 kolem 09.40 hod., přes poskytovanou specializovanou lékařskou pomoc v Městské nemocnici v Ostravě-Fifejdách,zemřel.


Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2009 pak bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Anh T. T. proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu a uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Má za to, že právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu vraždy je nesprávná a že přiléhavější by bylo skutek kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví. Zdůraznil, že neměl v úmyslu poškozeného usmrtit. Poškozeného chtěl jen zadržet a předat policii. Nůž proti poškozenému použil jen proto, aby odvrátil jeho útok. Tvrdí, že když poškozeného doběhl, obrátil se tento k němu a ohnal se proti němu předmětem, který držel v ruce. Přiznává, že obviněného bodl nožem do hýždě, ale měl za to, že v těchto místech se nenacházejí žádné životně důležité orgány a že nemůže dojít k vážnějšímu zranění. Současně uvedl, že by jeho jednání mělo být posouzeno jako nutná obrana. Odmítl v dovolání, že by měl mít znalosti o tom, že masivní nůž může způsobit závažná zranění vedoucí až ke smrti. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně rozhodl sám.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než uvádí trestní řád a proto dovolání odmítl ve neveřejném zasedání. Současně senát Nejvyššího soudu uvedl, že se soudy nižších stupňů se všemi námitkami obviněného vypořádaly beze zbytku a vše také řádně uvedly ve zdůvodnění. Nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.