Vyjádření Nejvyššího soudu k článku publikovanému v Lidových novinách dne 17. prosince 2019

Nejvyšší soud necítí potřebu podrobně a do detailů rozebírat jednotlivé chyby, nesrovnalosti anebo účelová tvrzení, která jsou obsahem titulního článku v dnešních Lidových novinách, který vyšel pod názvem „Cesty soudce Šámala: s chotí a na účet státu“. A to zvláště poté, co redakce nečekala na vyjádření předsedy Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D., které jí slíbil dodat v písemné podobě právě v průběhu úterý, nejpozději ve středu ráno 18. prosince.

Autor článku redaktor Martin Shabu přitom neobjevil nic nového. Svůj text sestavil převážně z odpovědí, které mu byly poskytnuty na jeho žádosti podané podle informačního zákona. Nejvyšší soud přitom, jak mu ukládá informační zákon, nejenže tyto informace sám zveřejnil na svých webových stránkách, ale o cestách, které autor v článku zmiňuje, dlouhodobě průběžně a opakovaně z vlastní iniciativy informoval například formou tiskových zpráv, v pravidelně vydávaných Ročenkách Nejvyššího soudu, ve výroční publikaci vydané u příležitosti 100. výročí zřízení Nejvyššího soudu anebo prostřednictvím zpráv ve svém elektronickém čtvrtletníku Aequitas. Nejvyšší soud hodnotí všechny takto uskutečněné pracovní cesty soudců jako přínosné nejen pro vlastní instituci anebo české soudnictví, ale i pro celou Českou republiku, kterou předseda Nejvyššího soudu jako jeden z nejvyšších ústavních činitelů naší země reprezentuje.

Nejvyšší soud nechává na laskavém uvážení veřejnosti, která má možnost se na jeho webových stránkách seznámit s tiskovými zprávami zpětně až do roku 2010, na tomtéž místě má k dispozici elektronické verze Ročenek a také všechna vydaná čísla čtvrtletníku AEQUITAS, aby si sama vytvořila úsudek o tom, nakolik je dnešní článek z Lidových novin tendenční. Nejvyšší soud si dovoluje upozornit především na zveřejňované odpovědi k žádostem o informace, které na mnoha stránkách textu a s desítkami stran doplňujících příloh, většinou autentických dokumentů, transparentně odpovídají na všechny otázky, které žadatelé v minulosti k zahraničním pracovním cestám soudců vznesli. Byli mezi nimi i další zástupci médií, kteří, na rozdíl od redakce Lidových novin, neměli potřebu poskytnuté výstupy zpochybňovat a zkreslovat.

České soudnictví si ve světě získalo dobré jméno. I proto ve významných zahraničních institucích působí mnozí čeští soudci a právníci. V souvislosti se začleňováním judikatury Soudního dvora EU do našeho právního systému, popř. v souvislosti s rozhodovací činností Evropského soudu pro lidská práva, je potřeba takřka denní komunikace s těmito soudy. A nejen s nimi. Nejvyšší soud České republiky je vedle toho například aktivním členem Sítě předsedů nejvyšších soudů Evropské unie anebo stálé Visegrádské konference předsedů nejvyšších soudů. Zástupci obou těchto institucí se pravidelně setkávají. Neúčastnit se takových setkání by s sebou přineslo mezinárodní izolaci. Stejně tak jako odmítání účasti na řadě mezinárodních konferencí, které se v Evropě a ve světě každoročně pořádají.



Pokud je zpochybňována cesta delegace Nejvyššího soudu v roce 2017 do Mexika, potom snad postačí na úvod v bodech zmínit některá tehdy projednávaná témata. Byla mezi nimi například struktura a členění soudní soustavy, proces jmenování nových soudců, jejich vzdělávání, hodnocení a posuzování kvality jejich rozhodování, vybavení soudních síní, nahrávání soudních zasedání anebo možnost uskutečnit soudní zasedání přímo v budově věznice. Jednoho se česká delegace v Mexiku přímo zúčastnila. Předseda Nejvyššího soudu pak tyto poznatky konkrétně využil při jednáních na Ministerstvu spravedlnosti ČR, kde se v roce 2017 problematika jmenování soudců, jejich vzdělávání a hodnocení opakovaně řešila, a taktéž s nimi podrobně seznámil Radu Justiční akademie v Kroměříži, jejímž je členem. V reakci na alarmující statistiku počtu vražd novorozenců v Mexiku česká strana své hostitele informovala o síti babyboxů u nás a angažovala se také v konkrétním vyšetřování smrti dvouleté, tehdy neidentifikované, holčičky. Také pracovní cesta do Thajska, která se v úvodu letošního roku uskutečnila poté, co nejvyšší představitelé obecné justice Thajského království v letech 2013 a 2018 dvakrát po sobě navštívili Českou republiku, a vedení Nejvyššího soudu opakovaně zvali k reciproční návštěvě, měla řadu konkrétních pozitivních výstupů. Podrobnosti k nim jsou v ucelené formě popsány zejména v odpovědích Nejvyššího soudu na žádosti podané podle informačního zákona sp. zn. Zin 38/2019 a Zin 157/2019, které jsou k dispozici všem zájemcům na webových stránkách Nejvyššího soudu. (Tato řízení podrobně informují také o již zmiňované pracovní cestě do Mexika). Jen na okraj: Thajská delegace vedená předsedou Nejvyššího soudu Cheepem Jullamonem, doprovázeným manželkou a dalšími asi 10 soudci a úředníky thajského Nejvyššího soudu, přiletěla opět do České republiky i v květnu letošního roku. Opakovaně odmítat pozvání thajských hostů by bylo za dané situace nejen neslušné, ale mohlo by být chápáno i jako projev neochoty ke spolupráci. Jak Nejvyšší soud již několikrát uvedl, do České republiky přitom ročně zamíří na 50 tisíc thajských turistů, přibližně stejný počet českých občanů létá do Thajska. V případě, kdy se tito lidé dostanou do problémů, a tím může být například i nevědomé překročení zákonů, jsou dobré vzájemné vztahy obou zemí jedním z předpokladů rychlého a oboustranně seriózního hledání řešení.

Nejvyšší soud uzavírá, že i nadále bude usilovat o zvyšování důvěryhodnosti justice otevřeným přístupem a transparentním informováním o všem, s čím by měla být veřejnost seznámena. Rozhodně mu v tom nezabrání ani ojedinělé případy, kdy takto zveřejňované informace někdo účelově vyselektuje, zkreslí a bez racionálního podkladu jim dodá negativní nálepku. Kromě zákonné povinnosti dané informačním zákonem nebude Lidovým novinám k danému tématu poskytovat žádné další dodatečné informace.

Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu
17. 12. 2019