Adhezní řízení; náhrada škody; spoluzavinění; res iudicata, § 159a odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., § 229 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., § 441 zák. č. 40/1964 Sb., § 135 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb.

4. 6. 2018

Jestliže soud v trestním (adhezním) řízení nepřizná zcela uplatněný nárok na náhradu škody z jakéhokoliv důvodu, například s poukazem na spoluzavinění poškozeného, a se zbytkem nároku odkáže poškozeného (pozůstalé uplatňující nárok na odškodnění za usmrcení osoby blízké) na řízení ve věcech občanskoprávních, nejde v tomto rozsahu o věc pravomocně rozsouzenou a lze ji v občanskoprávním řízení znovu projednat, aniž by soud v občanskoprávním řízení byl vázán závěrem trestního soudu o spoluzavinění poškozeného.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1689/2017, ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1689.2017.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozsudku musel opětovně vypořádat s otázkou problematiky překážky věci rozhodnuté ve vztahu k výroku o náhradě škody, o níž bylo rozhodnuto v rámci adhezního řízení a tedy možnosti poškozených uplatnit svůj nárok, který rozhodnutím v trestním řízení nebyl zcela vypořádán, lhostejno z jakého důvodu, v řízení občanskoprávním.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 17. 1. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 130/2018)