Appointing authority; jmenování rozhodce; rozhodčí smlouva, § 7 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb.

21. 8. 2017

Byl-li v režimu ustanovení § 7 odst. 1 věty druhé zákona č. 216/1994 Sb., ve znění účinném od 1. 4. 2012, rozhodčí smlouvou povolán jmenovitě určený rozhodce (fyzická osoba) nejen k rozhodnutí sporu, nýbrž i k případnému určení jiného rozhodce za sebe, pak tímto původně určeným rozhodcem vydaný rozhodčí nález nelze posuzovat jako vydaný někým, kdo k tomu neměl pravomoc.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1330/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1330.2016.1)

Anotace:
V rozhodčí smlouvě si účastníci sjednali jmenovitě určenou osobu rozhodce, který má rozhodovat v rozhodčím řízení pro případ jejich budoucích sporů. Účastníci si rovněž v téže smlouvě ujednali, že pokud tento rozhodce nebude z jakéhokoliv důvodu schopen spor rozhodovat nebo jej odmítne rozhodovat, jmenuje za sebe nezávislého rozhodce, který spor rozhodne. Rozhodčí smlouva byla uzavřena podle ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012. Nejvyšší soud se tak zabýval v širším rámci otázkou platnosti určení rozhodce v systému tzv. „appointing authority“. V užšším slova smyslu řešil dovolací soud za daných skutkových okolností otázku pravomoci takto jmenovitě určeného rozhodce vydat rozhodčí nález.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 4. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 4/2018)