Bezdůvodné obohacení; aktivní legitimace; pasivní legitimace; strany smlouvy, § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., § 2995 zák. č. 89/2012 Sb.

23. 3. 2020

Název judikátu:
Věcná legitimace z pohledu § 2995 o. z.

I. V režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám.

II. Princip vázanosti bezdůvodného obohacení na smluvní strany se může uplatnit i tam, kde je obsahem smluvního plnění povinnost vyrovnat cizí dluh.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019, ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.694.2019.1)

Anotace
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil s úvahami okresního soudu, zejména pokud jde o závěr, že hradila-li žalobkyně v určitém období splátky úvěru dlužníka, nečinila tak bez právního důvodu, nýbrž na základě dohody uzavřené se společností RENTOR s. r. o., která byla sama smluvně zavázána k úhradě těchto plateb. Žalobkyně by se za splnění podmínek § 2991 odst. 2 o. z. mohla domáhat vydání bezdůvodného obohacení toliko po společnosti RENTOR s. r. o., nikoli vůči dlužníku (či jeho právním nástupcům), neboť tomu bylo plněno na základě smlouvy uzavřené s právě zmíněnou společností. Pro úplnost odvolací soud podotkl, že jak společnost RENTOR s. r. o., tak žalobkyně získaly protiplnění spočívající v možnosti užívání motorového vozidla.

Nejvyšší soud se tak ve svém rozhodnutí musel na základě podaného dovolání zabývat řešením otázky bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy, a to v kontextu zák. č. 89/2012 Sb.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 12. 2019, uveřejněno ve sbírce pod č. 22/2020) .