Cizinec; narození; trvalý pobyt; veřejné zdravotní pojištění, § 66 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 326/1999 Sb., § 88 odst. 1 a 3 zák. č. 326/1999 Sb., § 3a zák. č. 325/1999 Sb., § 88 zák. č. 325/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 48/1997 Sb., § 3 odst. 1 písm. c) zák. č. 48/1997 Sb.

17. 10. 2017

Fikce zakotvená v § 88 odst. 3 větě druhé zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, se uplatní i v případech, kdy zákonný zástupce - bez ohledu na svůj pobytový status - podá za narozeného cizince ve lhůtě podle § 88 odst. 1 tohoto zákona žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. a) a b) tohoto zákona.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2039/2015, ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2039.2015.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se v tomto rozsudku zabýval otázkami hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenými, a to zda lze z § 88 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dovozovat, že zákonný zástupce narozeného cizince za něho může podat žádost o vydání povolení pouze k takovému pobytu, který má sám povolen, zda je možné v případě podání žádosti o trvalý pobyt za narozeného cizince podle § 66 odst. 1 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců uplatnit fikci podle § 88 odst. 3 věty druhé téhož zákona a zda v případě současného podání žádosti o dlouhodobý a trvalý pobyt podle zákona o pobytu cizinců a prohlášení o mezinárodní ochraně podle § 3a zákona o azylu, se otázka účastenství na veřejném zdravotním pojištění posoudí podle zákona o azylu nebo zákona o pobytu cizinců. Dovolací soud v dané věci vyšel ze zjištění, že žalovaná se narodila 6. 8. 2009 ve zdravotním zařízení dovolatelky, kde byla dále hospitalizována do dne 2. 10. 2009, přičemž její matka měla v době narození žalované udělené povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky a dne 26. 8. 2009 podala za žalovanou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 42a zákona o pobytu cizinců, zažádala o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 66 odst. 1 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců a podala prohlášení o mezinárodní ochraně podle § 3a zákona o azylu. Řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu žalované bylo usnesením ze dne 15. 4. 2011 zastaveno jako bezpředmětné s tím, že jí byl udělen azyl. Všeobecná zdravotní pojišťovna odmítla uhradit náklady zdravotní péče žalované za období 6. 8. 2009 až 25. 8. 2009 s odůvodněním, že žalovaná nebyla v tomto období účastnicí veřejného zdravotního pojištění.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 17. 5. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 25/2018)