Dědění; dědické řízení; zůstavitel; nabytí dědictví; odloučení pozůstalosti; insolvence; úpadek; rozhodnutí o úpadku; jmění; konkurs; majetková podstata; soupis majetkové podstaty; oddlužení; uplatnění pohledávky; přihlášení pohledávky; přihláška pohledávky; zpeněžování, § 5 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., § 14 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 173 zákona č. 182/2006 Sb.

19. 3. 2018

Nedošlo-li k odloučení pozůstalosti (§ 1709 o. z.) a je-li do soupisu majetkové podstaty (§ 205 insolvenčního zákona) zapsán majetek, který nabyl dlužník z dědictví, může věřitel pohledávky, která má původ v dluhu zůstavitele, k jehož zaplacení je nyní povinen dlužník, uplatnit toto své právo vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení (§ 14 odst. 1 insolvenčního zákona).



Nabyl-li dlužník dědictví po zůstaviteli až v průběhu insolvenčního řízení v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, není věřitel pohledávky, která má původ v dluhu zůstavitele, bez dalšího zbaven práva uplatnit ji též vůči dlužníkovi podáním přihlášky (§ 173 a násl. insolvenčního zákona). Insolvenční soud je povinen takového věřitele vyzvat, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělil, zda uplatňuje právo na uspokojení dluhu zůstavitele vůči dlužníkovi a poučit jej, že po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že takové právo neuplatnil.

Věřitel pohledávky, která má původ v dluhu zůstavitele, má právo, aby jeho pohledávka byla uspokojena v insolvenčním řízení dlužníka (dědice) podle schváleného způsobu oddlužení nebo v konkursu způsobem stanoveným v insolvenčním zákoně, avšak jen do výše ceny nabytého dědictví.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 4 VSPH 671/2017, ECLI:CZ:VSPH:2017:4.VSPH.671.2017.1)

Anotace:
Sledované usnesení Vrchního soudu v Praze se vypořádává s otázkou, zda a jak lze v insolvenčním řízení uplatnit a uspokojit pohledávku, kterou měl věřitel vůči zůstaviteli, když tento dluh zůstavitele přešel v důsledku rozhodnutí o dědictví (§ 184 a násl. z. ř. s.) vydaného po uplynutí přihlašovací lhůty [§ 136 odst. 2 písm. d) nebo odst. 3 insolvenčního zákona] na dlužníka jako dědice, kdy zároveň i podává výklad k otázce, kdy a v jakém rozsahu lze v insolvenčním řízení uspokojit věřitele pohledávky, která má původ v dluhu zůstavitele poté, co jeho pohledávka byla zjištěna (§ 201 insolvenčního zákona).

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 12. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 108/2018)

Dotčená ustanovení: § 5 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., § 14 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 173 zákona č. 182/2006 Sb., § 184 zákona č. 292/2013 Sb., § 136 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., § 136 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., § 201 zákona č. 182/2006 Sb., § 205 zákona č. 182/2006 Sb., § 246 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., § 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., § 1475 zákona č. 89/2012 Sb., § 1706 zákona č. 89/2012 Sb., § 1709 zákona č. 89/2012 Sb.