Insolvence; oddlužení; osvobození od placení zbytku dluhů, § 417 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 414 zák. č. 182/2006 Sb., § 415 zák. č. 182/2006 Sb.

15. 8. 2017

Ustanovení § 417 odst. 1 insolvenčního zákona umožňuje insolvenčnímu soudu odejmout dlužníku osvobození od placení pohledávek (přiznané podle § 414 a § 415 insolvenčního zákona) jen na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů (mezi které patří i věřitelé, kteří nepřihlásili do insolvenčního řízení pohledávku, ač tak učinit měli) do tří let od jeho pravomocného přiznání, a za splnění podmínky, že námitku, podle níž ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům, takový věřitel nemohl uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSCR 62/2016, ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.62.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se zabýval výkladem ustanovení § 417 odst. 1 IZ. Konkrétně řešil situaci, kdy dlužnice, která podala insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení, neuvedla svůj dluh vůči jednomu ze svých věřitelů. Insolvenční soud následně povolil a schválil řešení úpadku dlužnice oddlužením a po jeho ukončení svým rozhodnutí dlužnici osvobodil od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Na základě § 417 odst. 1 insolvenčního zákona se pak dlužnicí opomenutý věřitel domáhal, aby bylo jí bylo osvobození odňato, pro její podvodné jednání, spočívající v zatajení dalšího závazku. Dovolací soud posuzoval, zda námitky věřitele, které již před vydáním rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek dle § 414 a 415 IZ u insolvenčního soudu vznesl, mohou vést k odnětí osvobození dlužníka.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 8. 3. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 135/2017)