Insolvenční řízení; přihláška pohledávky; naturální obligace; uspokojení pohledávky, § 165 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 5 písm. d) zák. č. 182/2006 Sb., § 173 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., § 178 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění od 31. 3. 2011, § 140e zák. č. 182/2006 Sb., § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb.

15. 5. 2019


Účinky osvobození od placení pohledávek se ve smyslu ustanovení § 414 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona vztahují i na věřitele, který svou pohledávku nepřihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka proto, že před rozhodnutím o úpadku soud jeho žalobu o zaplacení této pohledávky dlužníkem pravomocně zamítl.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2755/2018, ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2755.2018.1)

Anotace:
Odvolací soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že nepřihlásil-li oprávněný včas svoji pohledávku (ač tak učinit měl, chtěl-li být uspokojen) do probíhajícího insolvenčního řízení, vztahuje se na ni osvobození od placení vyslovené ve výroku rozhodnutí insolvenčního soudu; pohledávka je proto sice i nadále existentní, avšak toliko ve formě tzv. naturální obligace, což znamená, že se s úspěchem jejího vymožení v exekuci domáhat nelze. Exekuční řízení proto nezbylo, než pro nedostatek podmínek řízení podle ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 52 exekučního řádu, zastavit. Odvolací soud též neshledal nesprávným postup nalézacího soudu, jestliže označený exekuční titul vydal před 1. 1. 2014 – tedy až poté, co byl zjištěn úpadek povinné – neboť tehdy účinné znění zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, pokračování v nalézacím řízení nebránilo (dosud nebyla účinná ustanovení § 140a-140e a § 141a IZ).

Nejvyšší soud se na základě podaného dovolání ve svém rozhodnutí musel vypořádat s otázkou, zda bylo před 1. 1. 2014 povinností žalobce přihlásit do insolvenčního řízení i takovou peněžitou pohledávku, o níž před zjištěním úpadku dlužníka (nalézací) soudy pravomocně rozhodly, že zde právo není (žaloba byla zamítnuta), a tedy zda v případě, že ve lhůtách k tomu určených přihlášena nebyla, má žalobce možnost dosáhnout jejího nuceného uspokojení v exekuci, když mu později byla soudem přiznána.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 4. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 119/2019)