Insolvenční řízení; společné jmění manželů, § 408 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017, § 268 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017, § 274 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017, § 205 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017

10. 7. 2020

Při výkladu § 274 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017 se závazky uspokojitelnými ze společného jmění manželů rozumí dluhy převzaté za trvání manželství (s výjimkou uvedenou v § 710 o. z.), které věřitelé jako pohledávky v insolvenčním řízení řádně uplatnili (přihláškou nebo jiným způsobem předepsaným insolvenčním zákonem).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sen. zn. 29 ICdo 151/2017, ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.151.2017.1)

Anotace:
Dlužník s dlužnicí uzavřeli dne 17. června 2006 manželství. Dne 29. září 2006 uzavřel dlužník úvěrovou smlouvu, přičemž povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky byla zajištěna zástavním právem k nemovitosti, kterou následně nabyli dlužník s dlužnicí do společného jmění manželů. Dlužnice podala dne 24. září 2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém jako své věřitele označila 9 osob s pohledávkami v celkové výši 735 561 Kč, přičemž označila rovněž vykonatelný zajištěný závazek vůči věřiteli, plynoucí z manželem dlužnice uzavřené úvěrové smlouvy, ve výši 412 500 Kč. Návrh na povolení oddlužení podepsal dlužník jako manžel dlužnice. Insolvenční soud dne 12. listopadu 2013 zjistil úpadek dlužnice, povolil oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného. Do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásilo celkem 9 věřitelů s pohledávkami ve výši 450 427,95 Kč. Věřitel z úvěrové smlouvy uzavřené dlužníkem se do insolvenčního řízení dlužnice nepřihlásil. Insolvenční správce dlužnice sepsal do majetkové podstaty movité věci v ceně 1 700 Kč a nemovitost v hodnotě 960 000 Kč a insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty.

Usnesením ze dne 13. dubna 2015 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil dlužníku insolvenční správkyni. Věřitel z úvěrové smlouvy přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svou vykonatelnou pohledávku ve výši 918 951,96 Kč, zajištěnou zástavním právem k nemovitosti. Pohledávka byla na přezkumném řízení zcela zjištěna. Věřitel z úvěrové smlouvy udělil insolvenční správkyni pokyn sepsat nemovitost do majetkové podstaty dlužníka, zahájit s insolvenčním správcem dlužnice jednání o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a nebude-li uzavřena dohoda, podat žalobu na vypořádání společného jmění manželů a zároveň podat žalobu na vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřena nebyla.

Insolvenční soud konstatoval, že jediný majetek ve společném jmění manželů tvoří nemovitost, která je předmětem zajištění pohledávky věřitele z úvěrové smlouvy, přihlášeného pouze do insolvenčního řízení dlužníka. Hodnota nemovitosti činila ke dni zahájení insolvenčního řízení 960 000 Kč a závazky dlužnice činily 1 275 427,95 Kč. Návrh dlužnice byl podepsán i jejím manželem (dlužníkem), čímž vznikla vyvratitelná domněnka, že veškerý majetek a závazky v návrhu náleží ke dni jeho podání do společného jmění manželů, které v té době trvalo a které zaniklo dnem vydání rozhodnutí, jímž insolvenční soud schválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční správce tak postupoval správně, když pro zjištění hodnoty společného jmění použil ocenění obsažené v soupisu majetkové podstaty, hodnotu majetku porovnal se sumou závazků uplatněných řádnými a včasnými přihláškami pohledávek v insolvenčním řízení a na základě tohoto porovnání pak majetek sepsal do majetkové podstaty dlužnice, když závazky činily 1 275 427,95 Kč a hodnota majetku 960 000 Kč. Společné jmění manželů bylo předluženo a návrh insolvenční správkyně na vypořádání společného jmění manželů a vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice tak nebyl důvodný.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu insolvenčního když konstatoval, že ke dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice byly závazky dlužnice, jež mohou být uspokojeny ze společného jmění manželů, vyšší než tento majetek a nelze proto provést vypořádání společného jmění manželů a žalovaný správně zahrnul celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty dlužnice.

Nejvyšší soud se musel na základě podaného dovolání vypořádat s otázkou výkladu § 274 insolvenčního zákona.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 6. 2020) .