Insolvenční řízení; společné oddlužení manželů; úpadek; zastavení řízen; zpětvzetí návrhu, § 91 zák. č. 99/1963 Sb., § 129 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 130 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017, § 130 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017, § 394 zák. č 182/2006 Sb., § 394a zák. č. 182/2006 Sb.

27. 3. 2020

Podají-li manželé (dlužníci) společný insolvenční návrh a vezme-li jeden z těchto manželů insolvenční návrh zpět ještě před rozhodnutím o úpadku nebo předtím, než jiné rozhodnutí o (společném) insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud ve vztahu k tomuto manželu zastaví insolvenční řízení; souhlas druhého manžela (druhého insolvenčního navrhovatele) s takovým zpětvzetím se nevyžaduje bez zřetele k tomu, že manželé spojili s insolvenčním návrhem i společný návrh manželů na povolení oddlužení.

Podají-li manželé (dlužníci) společný návrh manželů na povolení oddlužení (§ 394a odst. 3 insolvenčního zákona), nevyžaduje se k tomu, aby jeden z těchto manželů vzal za sebe takový návrh účinně zpět, souhlas druhého manžela.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sen. zn. 29 NSCR 78/2017, ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.78.2017.1)

Anotace:
Manželé podali společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, později však vzala manželka dlužníka návrh na povolení oddlužení zpět. Insolvenční soud posuzoval, zda dlužnicí učiněné zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení je účinným úkonem. S odkazem na § 394a zákona č. 182/2006 Sb. a § 91 zákona č. 99/1963 Sb. insolvenční soud zdůraznil, že manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. Uzavřel, že zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení je zásadním procesním úkonem, který je srovnatelný například se zpětvzetím insolvenčního návrhu a který vede k tomu, že oba manželé jsou (v důsledku prohlášení konkursu na majetek každého z manželů) zbaveni možnosti dobrodiní oddlužení, což vylučuje, aby šlo o úkon ve prospěch obou manželů. Podle insolvenčního soudu nelze připustit, aby účinky návrhu na povolení oddlužení byly „negovány úkonem zpětvzetí daným pouze ze strany jednoho z nich s účinky pro oba manžele“.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu a z dikce § 394a odst. 1 a 3, § 396, § 129 odst. 1, § 130 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. a § 91 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., posoudil podání dlužnice jako zpětvzetí insolvenčního návrhu. Dále uvedl, že nerozlučné společenství dlužníků - manželů dle § 394a zák. č. 182/2006 Sb. sice vzniká na základě návrhu na povolení oddlužení, avšak postavení nerozlučných společníků mají manželé i v té fázi řízení, v níž soud posuzuje podmínky úpadku, a dodal, že ke zpětvzetí společného návrhu na povolení oddlužení i ke zpětvzetí společného insolvenčního návrhu je třeba souhlasu obou nerozlučných společníků.

Nejvyšší soud se tak na základě podaného dovolání musel ve svém rozhodnutí vypořádat s otázkou, zde je přípustné, aby v době do rozhodnutí o úpadku byl jen jedním z manželů vzat zpět insolvenční návrh podaný podle § 394a insolvenčního zákona.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 12. 2019, uveřejněno ve sbírce pod č. 27/2020) .