Insolvenční řízení; úpadek dlužníka; insolvenční návrh věřitele; předlužení, § 3 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017, § 143 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017

26. 6. 2020

Předpokladem pro zjištění úpadku dlužníka ve formě předlužení k návrhu věřitele není osvědčení existence další osoby se splatnou pohledávkou vůči dlužníku.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 NSCR 206/2017, ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.206.2017.1)

Anotace
Insolvenční soud zamítl insolvenční návrh věřitele, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel, že byla osvědčena existence splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele vůči dlužníku, ovšem již nikoli existence dalšího věřitele dlužníka se splatnou pohledávkou, nebylo ani osvědčeno předlužení dlužníka s tím, že podmínkou pro zjištění úpadku dlužníka je při obou formách úpadku (platební neschopnost, předlužení) vždy osvědčení toho, že insolvenční navrhovatel a nejméně jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku.

Odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele. Své rozhodnutí postavil na tom, že nebyla-li osvědčena existence více věřitelů se splatnými pohledávkami vůči dlužníku, pak není prostor zabývat se existencí úpadku dlužníka, což vyplývá z ustanovení § 143 odst. 2 insolvenčního zákona, podle kterého „insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku“.

Nejvyšší soud se musel vypořádat s dovolatelem formulovanou otázkou, zda lze zamítnout insolvenční návrh tvrdící předlužení dlužníka s odkazem na ustanovení § 143 odst. 2 insolvenčního zákona, ačkoli existují dva věřitelé – (insolvenční) navrhovatel, který osvědčil splatnou pohledávku, a druhý věřitel, který uzavřel dohodu o odkladu splatnosti po zahájení insolvenčního řízení.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 3. 2020, uveřejněno ve sbírce pod č. 60/2020) .