Insolvenční řízení; zpětvzetí přihlášky pohledávky; pořadí pohledávky; zajištění; oddlužení, § 43 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., § 7 zák. č. 182/2006 Sb., § 167 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 398 zák. č. 182/2006 Sb.

7. 8. 2019


Zajištěný (zástavní) věřitel, jemuž podle hmotného práva (nebo i podle procesního práva) bylo zřízeno zajištění jedním právním jednáním pro celou zajištěnou pohledávku, a který tuto pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek jeho osobního a zástavního dlužníka jako pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění, může do skončení přezkumného jednání o této pohledávce vzít zpět právo na uspokojení ze zajištění jen jako celek; procesní úkon, jímž takový zajištěný věřitel vezme právo na uspokojení ze zajištění zpět jen „zčásti“, je ve smyslu § 43 odst. 2 věty druhé o. s. ř. (potud přiměřeně aplikovatelného dle § 7 insolvenčního zákona) vadným podáním, k němuž soud nepřihlíží, dokud nebude řádně opraveno nebo doplněno.

Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením a je-li způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře, pak věřitel, který v insolvenčním řízení uplatnil vůči dlužníku, jenž je jeho osobním i zástavním dlužníkem, pohledávku s právem na uspokojení ze zpeněžení zástavy (zajištění), se uspokojí (může uspokojit) jen z výtěžku zpeněžení zástavy (zajištění); to platí bez zřetele k tomu, že výtěžek zpeněžení zástavy (zajištění) nepostačuje k plnému uspokojení pohledávky takového zajištěného věřitele. Jen tehdy, je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením a je-li způsobem oddlužení zpeněžení majetkové podstaty, se ta část pohledávky zajištěného věřitele, která nebyla uspokojena z výtěžku zpeněžení zajištění, uspokojí (z výtěžku zpeněžení ostatního majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka) stejně jako ostatní nezajištěné pohledávky; je tomu tak proto, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (§ 398 odst. 2 věta první insolvenčního zákona).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 150/2016, ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.150.2016.1)

Anotace
Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že „zpětvzetí zajištění“, které učinili dva z přihlášených věřitelů po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek, nemá žádné právní účinky a není tak správný závěr insolvenčního soudu, že se tito věřitelé takto stali věřiteli nezajištěnými. Uvedené platí tím spíše, že druhý z věřitelů vzal přihlášku své pohledávky zcela zpět.

Rozhodnutí vrchního soudu bylo napadeno dovoláním, v němž dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnost názoru, že změnil-li věřitel přihlášku pohledávky ze zajištěné na nezajištěnou až po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek, neměl insolvenční soud k takové změně přihlížet bez zřetele k tomu, že se tak stalo ještě před přezkumným jednáním. Míní, že taková „změna“ je částečným zpětvzetím přihlášené pohledávky co do pořadí ve smyslu ustanovení § 184 insolvenčního zákona, a že takové zpětvzetí je možné učinit nejpozději do zjištění pohledávky.

Nejvyšší soud se tak musel ve svém rozhodnutí vypořádat s dovolatelem vymezenou otázkou.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 2. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 91/2019)