Insolvenční správce; vyloučení insolventního správce; odvolání z funkce, § 24 zák. č. 182/2006 Sb., § 34 zák. č. 182/2006 Sb., § 31 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb.

14. 3. 2018

Poměr insolvenčního správce, jímž je veřejná obchodní společnost, k zástupci dlužníkova věřitele, jímž je společník této veřejné obchodní společnosti, je v situaci, kdy takový věřitel má (spolu s dalším věřitelem, s nímž tvoří koncern) výrazný vliv na chod insolvenčního řízení, důvodem pro vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona) a tedy pro jeho odvolání z funkce postupem dle § 31 insolvenčního zákona.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sen. zn. 29 NSCR 4/2015, ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.4.2015.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém usnesení zabýval otázkou, která v jeho rozhodovací praxi nebyla dosud beze zbytku vyřešena, a to otázkou výkladu ustanovení § 24 a § 34 IZ ve vazbě na důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce - veřejné obchodní společnosti v insolvenčním řízení, v němž společník veřejné obchodní společnosti současně zastupuje jednoho z věřitelů.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 12. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 136/2018)