Konkurz; dlužník; insolvence; podnikání; úpadek; pohledávka, § 389 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/2006 Sb. , § 308 zák. č. 182/2006 Sb. , § 169 zák. č. 182/2006 Sb. , § 168 zák. č. 182/2006 Sb.

21. 8. 2017

Ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona nebrání dluh z podnikání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením ani tedy, jde-li o pohledávku věřitele, která po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ insolvenčního zákona, zůstala neuspokojena proto, že ji věřitel vůbec nepřihlásil nebo neuplatnil jako pohledávku za majetkovou podstatou (§ 168 insolvenčního zákona), případně jako pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 insolvenčního zákona), anebo proto, že šlo o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje.



(Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 4 VSOL 1268/2016, ECLI:CZ:VSOL:2016:4.VSOL.1268.2016.1)

Anotace:
Vrchní soud se zabýval otázkou, zda v případě kdy dlužník již prošel konkursem, brání dluh z podnikání řešení úpadku oddlužením, když se jedná o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) a d) IZ.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 8. 3. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 118/2017)