Mezinárodní příslušnost soudu; dokazování; jednání, čl. 5 odst. 1 Nařízení (ES) č. 44/2001, § 122 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., § 114 zák. č. 99/1963 Sb.

14. 3. 2018

K posouzení splnění podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů ve smyslu nařízení Brusel I nemusí soud provádět dokazování při jednání postupem podle § 122 odst. 1 o. s. ř.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5535.2015.1)

Anotace:
Nejvyšší soud v dotčeném usnesení zkoumal, zda lze rozhodnout o mezinárodní příslušnosti pouze na základě důkazů provedených při jednání postupem dle § 122 o. s. ř., či zda lze místní příslušnost posoudit i ze skutečností soudu známých z účastníky předložených listin, aniž by byly jako důkazy prováděny.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 12. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 94/2018)