Náhrada škody; promlčení; ztížení společenského uplatnění; ustálení zdravotního stavu, § 3036 zák. č. 89/2012 Sb., § 3079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., § 106 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb.

15. 5. 2019


Jestliže ke škodní události došlo před 1. 1. 2014, posoudí se promlčení práva na náhradu újmy na zdraví, která vznikla po tomto datu, podle dosavadních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018, ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3377.2018.1)

Anotace
Žalobkyně dne 11. 3. 2013 utrpěla úraz na neupraveném chodníku, za jehož údržbu odpovídá žalovaný. Rozsudkem soudu prvního stupně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 106 Kč na náhradu bolestného, ztráty na výdělku a nákladů léčení. Žalobkyně má po úraze trvalé následky, tzv. sloní nohu, její zdravotní stav se ustálil 1. 4. 2014. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že nárok žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění (dále jen ZSU) je třeba posuzovat dle předchozí právní úpravy. Jelikož k úrazu došlo dne 11. 3. 2013, je tento nárok promlčený podle § 106 zákona č. 40/1964 Sb., neboť žaloba byla podána až dne 23. 1. 2017, tedy po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby.

Nejvyšší soud se tak ve svém rozhodnutí musel vypořádat s otázkou promlčení nároku na náhradu škody způsobené za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., došlo-li k ustálení zdravotního stavu poškozeného po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 4. 2019)