Náhrada škody; újma na zdraví; bolestné; ztížení společenského uplatnění; dědictví; nárok omezený na osobu poškozeného, § 1475 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., § 2009 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., § 3069 zák. č. 89/2012 Sb., § 3079 zák. č. 89/2012 Sb., § 579 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., § 2958 zák. č. 89/2012 Sb., § 107 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb.

4. 6. 2018

Zemřel-li v době od 1. 1. 2014 poškozený, jenž utrpěl újmu na zdraví před tímto datem, stávají se součástí pozůstalosti (§ 1475 odst. 2 a § 3069 o. z.) nároky na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které poškozený za svého života uplatnil u soudu.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016, ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3556.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozsudku zabýval otázkami formulovanými dovolatelem, zda pozůstalost ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z. tvoří i právo na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, bylo-li uznáno či uplatněno u orgánu veřejné moci, a zda lze ustanovení § 1475 odst. 2 o. z. na základě přechodného ustanovení § 3069 o. z. aplikovat také na případy, kdy újma na zdraví vznikla v době do 31. 12. 2013, zatímco v době po tomto datu bylo právo na náhradu újmy uplatněno u orgánu veřejné moci a poškozený zemřel.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 17. 1. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 133/2018)