Náhrada škody; ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti; promlčení; opětující se plnění, § 101 zák. č. 40/1964 Sb., § 106 zák. č. 40/1964 Sb., § 110 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., § 445 zák. č. 40/1964 Sb., § 447 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.

17. 1. 2017

Promlčení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 447 obč. zák. se s ohledem na dobu jeho vzniku a dobu jeho uplatnění u soudu posuzuje podle § 106 obč. zák., zatímco promlčení postupně vznikajících nároků na jednotlivá měsíčně se opětující plnění v jeho rámci se s ohledem na § 110 odst. 3 obč. zák. a na jejich splatnost řídí ustanovením § 101 obč. zák.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4617/2014, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4617.2014.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozsudku zabýval otázkou promlčení nároku poškozeného na náhradu za ztrátu na výdělku po skočení pracovní neschopnosti a jeho včasného uplatnění. V projednávaném případě poškozený uplatnil svůj nárok u soudu, v průběhu řízení, kdy již bylo o základu nároku rozhodnuto, rozšířil svou žalobu o náhradu za ztrátu na výdělku za další období. Při posouzení otázky promlčení nároku spočívajícím v opětujícím se plnění je podstatné rozlišit, zda došlo k pozdnímu uplatnění nároku jako celku (§ 106 Obč. Zák.), nebo pozdnímu uplatnění nároku na úhradu jednotlivých plnění (§ 101 a 110 odst. 3 Obč. Zák).

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 19. 10. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 37/2017)