Náklady řízení; reorganizační plán; příslušenství pohledávky; zastavení řízení; přihláška pohledávky, § 140 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., § 142 zák. č. 99/1963 Sb., § 146 zák. č. 99/1963 Sb., § 140a zák. č. 182/2006 Sb., § 356 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 96 zák. č. 99/1963 Sb.

7. 5. 2020

Účinností reorganizačního plánu zaniká v souladu s ustanovením § 356 odst. 1 insolvenčního zákona i příslušenství pohledávky, kterou by věřitel (žalobce) musel uplatnit v insolvenčním řízení vůči dlužníku (žalovanému) přihláškou, tvořené náklady řízení, které si věřitel v souvislosti se soudním uplatněním pohledávky předtím platil (ve shodě s § 140 odst. 1 o. s. ř.) ze svého; právo na náhradu těchto nákladů proto již věřiteli (žalobci) nelze v příslušném soudním řízení přiznat. Skutečnost, že před právní mocí rozhodnutí soudu o náhradě těchto nákladů (podle § 142 o. s. ř. nebo podle § 146 o. s. ř.) nemohl věřitel (žalobce) toto příslušenství přihlásit do insolvenčního řízení, nemá na uvedený závěr žádného vlivu.

Ani tam, kde se účinností rozhodnutí o úpadku dlužníka (žalovaného) v souladu s ustanovením § 140a odst. 1 věty první insolvenčního zákona přeruší soudní řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 insolvenčního zákona), nebrání zákaz pokračování v přerušeném řízení formulovaný v § 140a odst. 1 větě druhé insolvenčního zákona tomu, aby žalobce (jiný navrhovatel) učinil dispozitivní úkon směřující k ukončení řízení, tedy aby vzal žalobu (jiný návrh na zahájení řízení) zcela nebo zčásti zpět a aby soud o takovém dispozitivním úkonu rozhodl přesto, že trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Řečené platí bez zřetele k tomu, že usnesení soudu o zastavení řízení (pro zpětvzetí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení) může obsahovat (zpravidla obsahuje) i akcesorický výrok o nákladech řízení.

Vyrozumění o přerušení řízení ve smyslu § 140a odst. 4 insolvenčního zákona je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, a které soud činí formou usnesení.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017, ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.4524.2017.1)

Anotace
Žalobce se svým návrhem domáhal zaplacení částky 890 818,87 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Svým usnesením zastavil okresní soud řízení ohledně částky 849 940 Kč a vrátil žalobci část zaplaceného soudního poplatku ve výši 27 197 Kč. Předmětem řízení poté zůstala smluvní pokuta ve výši 40 878,87 Kč s příslušenstvím. Podáním došlým soudu 17. prosince 2015 vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět z důvodu procesní ekonomie, s tím, že 14. prosince 2015 bylo vůči žalovanému (dlužníku) zahájeno insolvenční řízení a dlužník navrhl povolení reorganizace.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že pokud je předmětem řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení zvážit míru úspěchu v celém sporu, tedy nejen ohledně pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství. Jsou-li úroky z prodlení požadovány od určitého data do zaplacení, vezme soud při absenci jiného výslovného pravidla v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V projednávané věci byl žalobce úspěšný co do částky 849 940 Kč (žalovaný z procesního hlediska zavinil zastavení řízení tím, že tuto částku uhradil po podání žaloby), ve zbytku (tvořeném úroky z prodlení a smluvní pokutou) nikoli. Žalobce tak byl v řízení úspěšný z 93 % a neúspěšný ze 7 %, čemuž odpovídá jeho celkový úspěch v rozsahu 86 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobce pak činí částku 66 763,30 Kč, z čehož 86 % odpovídá částka 57 416,43 Kč. Předmětem odvolacího řízení byla částka 66 763,30 Kč a žalovaný uspěl s odvoláním co do částky 9 346,87 Kč (14 %). Celkový procesní úspěch žalobce v odvolacím řízení tak činí 72 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobce pak v odvolacím řízení činí částku 2 649,90 Kč, z čehož 72 % odpovídá částka 1 907,92 Kč.

Nejvyšší soud se na základě podaného dovolání musel vypořádat s otázkou, zda je možné přiznat náhradu nákladů soudního řízení zastaveného pro zahájení insolvenčního řízení (na majetek žalovaného), byl-li schválen reorganizační plán určující, že jeho účinností zanikají všechny nároky a pohledávky, i když nebyly přihlášeny.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 3. 2020, uveřejněno ve sbírce pod č. 43/2020) .