Nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení; mladistvý; trestní řízení, § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.

5. 3. 2019

V řízeních vedených podle zákona č. 218/2003 Sb., v nichž se projednávají protiprávní činy, kterých se dopustili děti mladší patnácti let a mladiství, se presumuje zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1445/2016, ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1445.2016.1)

Anotace
Žalobce se domáhal zaplacení částky 81 667 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění (ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím) za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení proti mladistvému a dále jako náhrady škody představované náklady právního zastoupení (ve výši 21 667 Kč s příslušenstvím) vynaloženými v souvislosti s rozhodnutími soudů v posuzovaném řízení, jež byla dovolacím soudem zrušena.

Soud prvního stupně konstatoval, že posuzované řízení trvalo čtyři roky, pět měsíců a dvacet pět dnů, přičemž jeho délka byla zapříčiněna skutkovou a procesní složitostí věci a částečně také chováním žalobce. Z hlediska významu řízení pro žalobce soud prvního stupně zohlednil, že „žalobce se do postavení odsouzeného dostal pouze a výhradně z důvodu [své] trestné činnosti“ a že „zvýšený význam řízení pro žalobce je… vyvrácen jeho procesní nečinností“, když „v namítaném řízení procesně nepůsobil za účelem jeho urychlení“. Soud tak dospěl k závěru, že celkovou délku posuzovaného řízení vedeného proti mladistvému lze mít za přiměřenou. Ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nákladů obhajoby uzavřel, že v dané věci chybí jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, a to existence nezákonného rozhodnutí.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobce jako pachatel „trestného činu“ nemohl v řízení, v němž byl shledán vinným, pociťovat žádnou újmu, což se týká rovněž skutku kvalifikovaného jako provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, ohledně nějž byla věc postoupena k projednání správním orgánem jako přestupek. Závěr soudu prvního stupně, podle kterého posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, je tedy podle odvolacího soudu správný. Odvolací soud rovněž aproboval závěr soudu prvního stupně týkající se nedůvodnosti nároku na náhradu škody, když je podle něj zřejmé, že žalobci žádná škoda nevznikla, pokud právní zástupkyní vystavenou fakturu nezaplatil.

Nejvyšší soud se na základě podaného dovolání musel vypořádat s otázkou zohlednění postupu orgánů veřejné moci a otázkou významu předmětu řízení pro poškozeného, proti němuž je vedeno řízení jako proti mladistvému.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 11. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 52/2019)