Neúčinnost právních úkonů; majetková podstata; bezdůvodné obohacení; splnění dluhu za druhého, § 237 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 239 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 240 zák. č. 182/2006 Sb., § 332 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., § 454 zák. č. 40/1964 Sb.

23. 1. 2018

Osobou, která ve smyslu § 237 odst. 1 insolvenčního zákona měla prospěch z dlužníkova neúčinného právního úkonu, je i osoba (věřitel), které dlužník ve smyslu § 332 odst. 1 obch. zák. splnil dluh (jako „třetí osoba“) za jejího dlužníka.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 363/2015, ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.363.2015.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí musel vypořádat se situací, kdy dlužník bez přiměřeného protiplnění poskytl plnění věřiteli třetí osoby a značným způsobem tak zasáhl do rozsahu majetkové podstaty. Nejvyšší soud tak musel s ohledem na argumentaci dovolatele vyřešit otázku, zda se lze za daných skutkových okolností s úspěchem domáhat navrácení převedeného majetkového substrátu do majetkové podstaty dlužníka v důsledku neúčinnosti uvedeného jednání vůči třetí osobě, či nikoli.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 11. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 93/2018)