Obvyklá cena; smluvní cena; neúčinný právní úkon; insolvence, § 240 IZ, § 235 IZ

24. 1. 2017

Pro účely posouzení, zda se dlužník zavázal poskytnout plnění za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (§ 240 insolvenčního zákona), je významné především kvantitativní hledisko [ poměr mezi cenou obvyklou a cenou sjednanou (vyjádřitelný např. v procentech) a rozdíl obou cen (představující konkrétní částku)].



Současně je ale nutno přihlédnout k dopadu sporného právního úkonu do majetkové sféry dlužníka z hlediska možnosti věřitelů, jimž k datu nabytí účinků sporného právního úkonu dlužníka svědčila pohledávka za dlužníkem, dosáhnout vůči dlužníku úhrady pohledávek (a schopnosti dlužníka tyto pohledávky zaplatit) a k důvodům, pro které dlužník sporný právní úkon učinil (např. snaha získat prostředky k úhradě již splatných pohledávek věřitelů), jakož i k dalším okolnostem, za nichž dlužník dotčený právní úkon učinil.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 307/2014, ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.307.2014.1)

Anotace:
V poměrech dané věci zkoumal Nejvyšší soud z hlediska ustanovení § 240 IZ situaci, kdy se dlužník zavázal poskytnout plnění (převést vlastnické právo ke sporným nemovitostem) za protiplnění (kupní cenu), jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Jinými slovy Nejvyšší soud řešil, zda předmětná kupní smlouva je tak (ve smyslu zmíněného ustanovení) neúčinným právním úkonem, je-li sjednaná kupní cena podstatně nižší než obvyklá cena sporných nemovitostí, když IZ nedává výslovnou odpověď na otázku, jakou cenu lze považovat za „podstatně nižší než obvyklou“.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 19. 10. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 64/2017)