Pasivní legitimace; veřejný ochránce práv; odpovědnost státu za škodu, § 1 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., § 3 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., § 1 zák. č. 349/1999 Sb., čl. 2 odst. 3 úst. zák. č. 1/1993 Sb. , čl. 2 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. , čl. 36 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.

10. 10. 2017

Za újmu způsobenou výkonem pravomocí Veřejného ochránce práv odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4118.2015.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se v tomto rozsudku zabýval otázkami v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenými, a to zda veřejný ochránce práv je orgánem veřejné moci, respektive státním orgánem, zda postup při výkonu jeho působnosti je úředním postupem, dále kdo odpovídá za škodu či nemajetkovou újmu jím způsobenou, případně zda za ni odpovídá stát a zda se tato odpovědnost řídí zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 17. 5. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 28/2018)