Podnájem bytu; výpověď nájmu, § 273 zák. č. 513/1991 Sb.

5. 11. 2019


Ve vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti není jednostranná změna obchodních podmínek přípustná, jestliže nebyla výslovně stranami ujednána. Je-li ujednána, strany si mohou sjednat zvláštní mechanismus takové jednostranné změny smlouvy, podle něhož však strana, které je návrh učiněn, musí mít možnost volby mezi akceptací návrhu na změnu smlouvy nebo předčasným ukončením smlouvy.

Nelze přitom vyloučit, že za určitých podmínek taková ultimativní změna obchodních podmínek může představovat zneužití práva, kterému nelze poskytnout právní ochranu.

Změnu obchodních podmínek, kterou do nich jedna strana doplnila i pro sebe právo vypovědět smlouvu za obdobných podmínek, jaké dosud svědčily pouze druhé straně, nelze bez dalšího považovat za zneužití práva a tedy nepřípustnou.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1580/2018, ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1580.2018.1)

Anotace
Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalované poskytovat službu pronájmu nenasvícených jednovidových optických vláken páteřní sítě poskytovatele (žalované) zakončených na optických konektorech v optickém rozvaděči. K předmětné smlouvě byly uzavřeny dva dodatky, na jejichž základě došlo ke změně v osobě účastníka. Žalovaná oznámila žalobkyni, že provedla aktualizaci všeobecných podmínek, které se staly pro uzavřenou smlouvu platné od 1. října 2015, a sdělila žalobkyni, že pro případ, že nebude moci změnu všeobecných podmínek akceptovat, může ve lhůtě 20 dnů od obdržení dopisu stávající smlouvu vypovědět. Podle změněných všeobecných podmínek je poskytovatel oprávněn vypovědět rámcovou smlouvu nebo technickou specifikaci i v případě, že byla uzavřena na dobu určitou překračující 10 let, přičemž výpovědní doba činí dva roky. Žalovaná následně smlouvu vypověděla a vyzvala žalobkyni k obnovení jednání o smlouvě a jejích podmínkách s odůvodněním, že od uzavření smlouvy se v důsledku technologického vývoje výrazně změnily okolnosti oproti tomu, z čeho strany vycházely při uzavření smlouvy v roce 2003. Smlouvu z opatrnosti vypověděla v souladu s aktualizovanými obchodními podmínkami. Žalobkyně výpověď smlouvy odmítla, přičemž uvedla, že ji považuje za neplatnou z důvodu nesplnění podmínek pro ukončení nájemního vztahu, a trvala na plnění smlouvy do roku 2030, jak si strany sjednaly.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí mimo jiné posoudil platnost výpovědi podané na základě jednostranně změněných všeobecných podmínek ze strany žalované a dospěl k závěru, že sjednaná jednostranná změna všeobecných podmínek se může vztahovat jen k okolnostem výslovně upraveným těmito podmínkami (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy). Podle odvolacího soudu tak žalovaná nemohla prostřednictvím jednostranné změny všeobecných podmínek stanovit způsob ukončení smlouvy, na který účastníci při sjednání smlouvy nepomýšleli. Takový postup žalované shledal odvolací soud zneužitím ujednání, že všeobecné podmínky jsou součástí smluvního ujednání včetně možnosti je jednostranně změnit, a proto shodně se soudem prvního stupně vyslovil, že výpověď žalované je neplatná.

Nejvyšší soud se tak ve svém rozhodnutí musel na základě podaného dovolání zabývat řešením otázky, zda lze prostřednictvím sjednané jednostranné změny obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, zakotvit právo jedné strany smlouvu vypovědět.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 9. 2019)