Popření otcovství; prominutí zmeškání lhůty; veřejný pořádek, § 792 zák. č. 89/2012 Sb., § 425 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., § 425 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb.

15. 5. 2019


Prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství podle ustanovení § 792 o. z. představuje výjimečný postup, kterým je zasahováno do stabilních poměrů dítěte, které jsou chráněny prekluzivní lhůtou k popření otcovství a jejichž ochrana je výrazem zákonodárcem provedeného vážení právně relevantních zájmů dítěte, právního otce a případně i biologického otce. Tento postup slouží výhradně k umožnění nápravy poměrů v případech, kdy stávající stav působí takové následky, které se příčí základním hodnotám společnosti do té míry, že jeho zachování je společensky zcela nepřijatelné, a které proto odůvodňují zásah do stabilních poměrů dítěte.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1012.2016.1)

Anotace
Odvolací soud potvrdil a zcela se ztotožnil s rozhodnutím okresního soudu, který návrh domnělého otce, navrhovatele, na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství zamítl. Dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky předpokládané ustanovením § 792 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy že prominutí zmeškání popěrné lhůty nevyžaduje zájem dítěte a veřejný pořádek. Uzavřel, že zájem dítěte na prominutí zmeškání lhůty lze shledat pouze v případě, kdy by změna v určení otcovství přinesla zásadní zlepšení poměrů nezletilého dítěte. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by v projednávaném případě takové změny v důsledku popření otcovství nastaly. Soud se neztotožnil s argumentací otce, že v zájmu dítěte je vždy znát svého biologického rodiče. Popřením otcovství by nezletilá svého biologického otce nepoznala, což ani není primárním cílem řízení. Pokud jde o podmínku veřejného pořádku, musí jít o určité objektivní důvody obecné povahy. Navrhovatel argumentoval především tím, že není v souladu s veřejným pořádkem, aby hradil výživné na nezletilou, přestože zjevně není jejím biologickým otcem. Okresní soud, ve shodě se soudem odvolacím považoval tyto námitky za ryze subjektivní ekonomické zájmy otce, které svou podstatou nedosahují požadavku na objektivitu a obecnost překážek veřejného pořádku a jako takové tedy nemohou být důvodem prominutí popěrné lhůty.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí musel vypořádat s otázkou, za jakých okolností veřejný pořádek vyžaduje, aby bylo prominuto zmeškání lhůty k popření otcovství

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 4. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 95/2019)