Popření přihlášené pohledávky dlužníkem; účinky popření pohledávky; seznam pohledávek; exekuční titul; incidenční spory; aktivní legitimace, § 192 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., § 410 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., § 312 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb.

5. 11. 2019


I. Popření pohledávky dlužníkem má vždy za následek, že v rozsahu popření není upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. Tento zvláštní důsledek popření pohledávky dlužníkem není možné nijak zvrátit.

II. Pominou-li účinky schválení oddlužení, přestává popření pohledávky dlužníkem mít (v rozsahu popření) vliv na zjištění pohledávky. Žalobu, kterou se věřitel proti popírajícímu dlužníku domáhá určení pravosti pohledávky, soud v této situaci odmítne jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna (§ 160 odst. 4 insolvenčního zákona).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2018, sen. zn. 29 ICdo 121/2016, ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.121.2016.1)

Anotace:
Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení svou pohledávku z titulu ručitelského závazku dlužníka za úplné a včasné zaplacení kupní ceny za zboží dodané žalobkyní společnosti VYSLYSTAV s. r. o. Na přezkumném jednání konaném dlužník pohledávku popřel z důvodu neplatnosti ručitelského prohlášení a duplicity pohledávky s pohledávkou přihlášenou žalobkyní. Incidenční spor byl zahájen podáním žaloby dne 6. 11. 2014. Insolvenční soud uzavřel, že je pohledávka po právu.

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu odmítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel přitom z toho, že insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a rozhodl, že konkurs bude projednáván jako konkurs nepatrný. Zdůraznil přitom, že podle § 192 odst. 3 insolvenčního zákona nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění, nestanoví-li zákon jinak. Takovou výjimku zakotvuje § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, jenž stanoví, že popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jelikož v projednávané věci bylo pravomocně rozhodnuto o neschválení oddlužení a o prohlášení konkursu na majetek žalovaného (dlužníka), účinky schválení oddlužení dle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona pominuly (již netrvají). Popěrný úkon žalovaného přestal mít vliv na zjištění pohledávky, ta se stala zjištěnou, v důsledku čehož žalobkyně již není „aktivně legitimována“ k podání žaloby.

Nejvyšší soud se musel na základě podaného dovolání vypořádat s otázkou vlivu ustanovení § 192 odst. 3 části věty za středníkem insolvenčního zákona na trvání oprávnění dovolatelky (nezajištěné věřitelky) k podání žaloby o určení pravosti pohledávky proti popírajícímu dlužníku po zániku účinků schválení oddlužení.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 6. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 117/2019)