Promlčení; pojistné plnění; náhrada škody; pojištění odpovědnosti, § 619 zák. č. 89/2012 Sb., § 620 zák. č. 89/2012 Sb., § 626 zák. č. 89/2012 Sb., § 629 zák. č. 89/2012 Sb., § 635 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., § 636 zák. č. 89/2012 Sb.

3. 7. 2020

Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu se ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. promlčuje nejpozději uplynutím promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, a to jak lhůty objektivní, tak i lhůty subjektivní.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.1976.2019.1)

Anotace:
Dne 15. 8. 2014 došlo na dálnici k dopravní nehodě osobního vozidla, které narazilo do středových svodidel a poškodilo je. Správce komunikace si dne 12. 9. 2014 objednal opravu svodidel, přičemž v objednávce uvedl rozsah poškození i jméno škůdce. Za opravu svodidel bylo vyfakturováno 189 830,85 Kč. V rámci likvidace pojistné události byla uhrazena částka 131 894 Kč po odečtení opotřebení ve výši 52 607 Kč a ceny zbytků za svodidla ve výši 5 330 Kč. Správce komunikace uhradil zbývající částku. Žalobce se u soudu domáhal uložení povinnosti žalované, pojistitele škůdce, zaplacení částky 52 607 Kč představující dlužné pojistné plnění. Do řízení místo žalované vstoupila Česká kancelář pojistitelů. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že promlčecí lhůta uplynula dne 15. 8. 2017. Odvolací soud uzavřel, že žalobce uplatnil právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., tedy originární právo založené zvláštním právním předpisem, které nemá povahu nároku na náhradu škody. Tento závěr platí i v případě, kdy za škůdce poskytuje plnění poškozenému Česká kancelář pojistitelů z garančního fondu podle § 24 odst. 2 uvedeného předpisu. Pojištění odpovědnosti zabezpečuje pojištěnému právo, aby pojistitel za něho v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu. Právo pojištěného na plnění pojistného plnění z odpovědnosti se promlčuje v subjektivní lhůtě, která plyne v rámci objektivní promlčecí lhůty. Obecně platí, že nárok je třeba uplatnit u soudu v době, kdy ještě běží obě promlčecí lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní. Marným uplynutí jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta. V posuzovaném případě běžela subjektivní promlčecí lhůta s počátkem dne 15. 8. 2015, tj. 1 rok od pojistné události [srov. § 626 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“)] v rámci lhůty objektivní, která však skončila již dne 12. 9. 2017 uplynutím tří let (§ 635 odst. 2 o. z.), tj. uplynutím tří let od doby, kdy se žalobce o škodě dozvěděl. Žalovaná vznesla námitku promlčení důvodně, proto soud žalovaný nárok nemohl přiznat a žalobu zamítl.

Nejvyšší soud se musel na základě podaného dovolání vypořádat s otázkou, zda se ustanovení § 635 odst. 2 o. z. aplikuje pouze ve spojení s objektivní promlčecí lhůtou práva na pojistné plnění a zda se ustanovení § 635 odst. 2 o. z. aplikuje pouze v případě odpovědnosti, kdy poškozený je uspokojen prostřednictvím škůdce, který následně požaduje svůj nárok vůči pojistiteli.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 6. 2020) .