Soudní poplatky, poučení soudu; zastavení řízení; neuhrazení soudního poplatku; lhůta, § 4 zák. č. 549/1991 Sb., § 7 zák. č. 549/1991 Sb., § 9 zák. č. 549/1991 Sb.

15. 5. 2020

Neuhradí-li poplatník soudní poplatek za řízení splatný podáním žaloby ani dodatečně ve lhůtě určené ve výzvě soudu dle § 9 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích, soud zastaví řízení pro neuhrazení soudního poplatku bez zřetele k tomu, že poplatník v mezidobí soudní poplatek již (opožděně) uhradil.

Na základě výzvy soudu k dodatečné úhradě poplatku za řízení splatného podáním žaloby dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, která neobsahuje poučení, že soud řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (§ 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), nelze zastavit řízení; k úhradě soudního poplatku uskutečněné po marném uplynutí lhůty stanovené takovou výzvou, avšak ještě předtím, než se poplatníku dostane řádného poučení o následcích zmeškání lhůty, je soud povinen přihlédnout.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.156.2018.1)

Anotace
Insolvenční soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku splatného s podáním žaloby do 3 dnů od právní moci usnesení. Usnesení bylo žalobci doručeno 19. března 2018, soudní poplatek však uhradil až 26. dubna 2018. Insolvenční soud proto řízení zastavil. Ke lhůtě určené k zaplacení soudního poplatku ve výzvě uvedl, že výjimečně určil kratší lhůtu s ohledem na to, že poplatková povinnost žalobci vznikla již 17. října 2017 a z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení bylo namístě postupovat v zahájeném řízení co nejrychleji. Insolvenční soud dodal, že uloženou povinnost by žalobce nesplnil včas, ani kdyby mu ponechal zákonnou lhůtu 15 dnů.

K odvolání žalobce odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu s tím, že nemůže obstát námitka žalobce ohledně uložení krátké třídenní lhůty k zaplacení soudního poplatku, když byla žalobci fakticky poskytnuta lhůta 18 dnů, neboť insolvenční soud použil chybný vzor usnesení a chybně žalobce poučil o možnosti podat proti usnesení odvolání do 15 dnů od jeho doručení. I kdyby však insolvenční soud vyzval žalobce (správně) k zaplacení soudního poplatku usnesením, proti němuž odvolání není přípustné do 15 dnů, uplynula by lhůta k zaplacení soudního poplatku již 3. dubna 2018. Soudní poplatek byl však připsán na účet insolvenčního 25. dubna 2018, přičemž lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula již 9. dubna 2018. Žalobce nijak neprokázal jaké v odvolání tvrzené „technické obtíže“ mu bránily zaplatit soudní poplatek včas. Insolvenční soud proto rozhodl správně, když k pozdní úhradě soudního poplatku nepřihlížel a řízení zastavil.

Nejvyšší soud se na základě podaného dovolání musel vypořádat s otázkami, zda lze podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavit řízení i v době, kdy byl soudní poplatek, byť opožděně, zaplacen a za jakých okolností může soud výjimečně určit kratší lhůtu pro zaplacení soudního poplatku.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 3. 2020, uveřejněno ve sbírce pod č. 30/2020) .