Spolek; neplatnost rozhodnutí orgánu spolku; řízení ve statusových věcech právnických osob, § 260 zák. č. 89/2012 Sb., § 258 zák. č. 89/2012 Sb., § 259 zák. č. 89/2012 Sb., § 3 odst. 2 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb., § 85 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb.

5. 8. 2019


Soud v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku musí nejprve posoudit soulad napadeného rozhodnutí orgánu spolku se zákonem a stanovami; teprve poté, kdy dospěje k závěru, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon či stanovy, zvažuje, zda je na místě vyslovit jeho neplatnost, či zda je – s ohledem na konkrétní okolnosti – naplněn některý z důvodů upravených v § 260 o. z., pro které nelze neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovit. Závěrem soudu o tom, že napadeným rozhodnutím orgánu spolku byl porušen zákon či stanovy (a to bez ohledu na to, zda soud vyslovil neplatnost tohoto rozhodnutí či zda návrh zamítl podle § 260 o. z.), je pak vázán i soud rozhodující o případném nároku člena spolku na přiměřené zadostiučinění podle § 261 o. z.

S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s., v němž jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s.].

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3307.2016.1)

Anotace
Členská schůze spolku rozhodla o povinnosti svých členů zaplatit příspěvek ve výši 2 000 Kč za účelem vytvoření rezervního fondu s tím, že nejzazší termín pro zaplacení příspěvku stanovila do 1. 8. 2014. Navrhovatel příspěvek nezaplatil. Výbor spolku tak navrhovateli výtku pro nezaplacení a opětovně jej vyzval ke splnění povinnosti příspěvek zaplatit. K námitkám navrhovatele členská schůze spolku rozhodnutí výboru potvrdila a navrhovatel příspěvek zaplatil. Návrhem ze dne 26. 10. 2014 se však domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí výboru spolku a rozhodnutí členské schůze, neboť napadená rozhodnutí podle názoru navrhovatele odporují zákonu i stanovám spolku.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že napadená rozhodnutí orgánů spolku jsou „zcela bagatelní povahy“ a nemohla tak zasáhnout do práv navrhovatele, přičemž intenzitu takového zásahu je nutné posuzovat s ohledem na zásadu spolkové autonomie velmi zdrženlivě a se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem případu. Jelikož shledal, že předpoklady, za nichž je na místě nevyslovit neplatnost napadených rozhodnutí orgánů spolku podle § 260 o. z., jsou splněné, považoval odvolací soud za nadbytečné zabývat se věcně otázkou „platnosti“ těchto rozhodnutí.

Nejvyšší soud se tak na základě podaného dovolání musel ve svém rozhodnutí vypořádat s otázkou otázky výkladu § 260 o. z.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 2. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 87/2019)