Správní řízení; udělení povolení; odpovědnost státu za škodu; nepřiměřená délka řízení, § 14a odst. 3 zák. č. 20/1987 Sb., čl. 6 odst. 1 Úmluvy č. 209/1992 Sb.

10. 1. 2018

Řízení o udělení povolení k restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, podle § 14a odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je řízením, v němž správní orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 519/2015, ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.519.2015.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozsudku zabýval žalobcem uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky správního řízení zahájeného na základě jeho žádosti o udělení povolení k restaurování v oboru restaurování nástropní a nástěnné malby. Zásadním pro řešení dovolatelem předložené otázky pak bylo zjištění, zda v rámci správního řízení, jehož předmětem je udělení povolení k určité odborné činnosti, bylo rozhodováno o právu žadatele mající civilní povahu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a tedy zda jsou na projednávanou věc aplikovatelné závěry Stanoviska Nejvyššího soudu, či nikoli.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 18. 10. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 76/2018)