Věřitelský výbor; odvolání člena věřitelského výboru, § 59 zák. č. 182/2006 ve znění od 1. 1. 2016 do 30. 11. 2017, § 63 odst. 1, 3 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 1.2016 do 30. 11. 2017, § 74 zák. č. 90/2012 Sb., § 75 zák. č. 90/2012 Sb., § 79 odst. 1, 2 zák. č. 90/2012 Sb., § 81 zák. č. 90/2012 Sb.

6. 8. 2020

Důležitými důvody, pro které může insolvenční soud odvolat člena věřitelského výboru postupem podle § 63 odst. 3 insolvenčního zákona, mohou být i skutečnosti, pro něž tato osoba nebyla způsobilá k volbě do věřitelského výboru, obsažené v § 59 odst. 2 insolvenčního zákona.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sen. zn. 29 NSCR 178/2017, ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.178.2017.1)

Anotace
Insolvenční soud dospěl ve svém rozhodnutí k závěru o způsobilosti dvou věřitelů (věřitel Dural a další věřitel) k výkonu funkce členů věřitelského výboru, když nejsou dány okolnosti odůvodňující pochybnosti o jejich nepodjatosti nebo důvěryhodnosti. Ve vztahu k prvnímu věřiteli (Dural) insolvenční soud uvedl, že společníkem dlužníka s podílem 80% je Dural B. a zbylý podíl drží věřitel Z. T. Ovládající osobou dlužníka je tedy Dural B., nikoli DURAL. Řízení dlužníka věřitelem DURAL nebylo prokázáno ani listinami. Insolvenční soud nezjistil žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že věřitel DURAL nevykonává funkci ve věřitelském výboru náležitě, nehájí společný zájem věřitelů nebo není nestranný.

Odvolací soud usnesení insolvenčního soudu částečně změnil tak, že věřitel DURAL se odvolává z funkce člena věřitelského výboru. Ve svém rozhodnutí uzavřel, že „prostřednictvím Dural B. nelze vyloučit možnost ovládání dlužníka ze strany věřitele DURAL“, když vazba mezi Dural B. a věřitelem DURAL byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku a existencí ovládací smlouvy. Nepřisvědčil tak insolvenčnímu soudu, že dlužník by nemohl podléhat věřiteli DURAL. Tomuto závěru svědčí i listiny předložené věřitelem Z. T. o nutnosti postupu dlužníka v souladu s dalšími členy skupiny DURAL.

Nejvyšší soud se musel vypořádat s dovolatelem formulovanými otázkami, zda když jsou jedné ovládající osobě jakýmkoli způsobem podřízeny dvě různé ovládané osoby, pak mohou sebe navzájem ovládat i tyto dvě ovládané osoby a zda není nutné prokázat, zda skutečně došlo k jednání, které zakládá podjatost a tedy nezpůsobilost ke členství ve věřitelském výboru nebo postačí pouze existence formálního důvodu k podjatosti.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 6. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 72/2020).