Zajištění; směnka; zaměstnanec; zaměstnavatel; pracovněprávní vztah; směnečný věřitel; směnečný dlužník, zákon č. 191/1950 Sb., § 4 zákona č. 262/2006 Sb., § 4b zákona č. 262/2006 Sb., § 19 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., § 338 zákona č. 262/2006 Sb., § 2 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb.

18. 6. 2018

Pohledávku zaměstnavatele vůči zaměstnanci z pracovněprávního vztahu nelze zajistit směnkou.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4659/2016, ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4659.2016.1)

Anotace:
Ve sledovaném rozsudku Nejvyšší soud zkoumal, zda v případě zajištění závazků vzniklých z pracovněprávních vztahů směnkou se zásady právní úpravy obsažené v zákoně směnečném a šekovém mohou dostat do rozporu se základními zásadami pracovněprávních vztahů, a to zejména v situaci, kdy směnečným věřitelem, v jehož prospěch je právní úprava směnečných vztahů konstruována, je zaměstnavatel a směnečným dlužníkem je jeho zaměstnanec, jemuž pracovní právo přiznává zvláštní zákonnou ochranu.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 2. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 140/2018)