Zastavení řízení; náklady řízení; zpětvzetí žaloby, § 99 zák. č. 99/1963 Sb., § 146 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., § 175 zák. č. 99/1963 Sb.

5. 11. 2019


Povaha řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nevylučuje skončit probíhající řízení soudním smírem podle § 99 o. s. ř.

Schválí-li soud smír účastníků, rozhodne rovněž o zrušení směnečného platebního rozkazu.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5949/2016, ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5949.2016.1)

Anotace
Soud prvního stupně rozhodl, že smír uzavřený mezi žalobkyní a žalovaným se podle ustanovení § 99 odst. 2 o. s. ř. neschvaluje.

V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu vůči žalovanému v celém rozsahu zpět, s tím, že v exekučním řízení vedeném proti společnosti P došlo k úplnému vymožení pohledávky ze sporné směnky a tím zanikla také pohledávka, jež je předmětem probíhajícího řízení. Odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně, řízení zastavil a uložil žalobkyni, aby žalovanému zaplatila na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 31 080 Kč. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně vzala žalobu vůči žalovanému zpět v době, kdy usnesení soudu prvního stupně ještě nenabylo právní moci a je tak namístě označené usnesení soudu prvního stupně zrušit a řízení zastavit. Výrok o nákladech řízení odvolací soud odůvodnil ustanovením § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s tím, že žalobkyně zpětvzetím žaloby zavinila, že řízení muselo být zastaveno, přičemž uspokojení pohledávky žalobkyně ze sporné směnky v exekučním řízení vedeném na majetek společnosti P (výstavce směnky) nelze považovat za chování žalovaného ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

Nejvyšší soud se tak musel ve svém rozhodnutí vypořádat s otázkou výkladu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 6. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 107/2019)