Zástavní právo; zajištění pohledávkou z běžného účtu; insolvenční řízení; rozsah zajištění; výše pohledávky dlužníka, § 159 zák. č. 40/1964 Sb., § 167 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., § 283 zák. č. 182/2006 Sb., § 294 zák. č. 182/2006 Sb.

7. 8. 2019


Pro posouzení výše zastavené pohledávky z běžného účtu dlužníka (zástavy), jež by měla být určující pro výplatu plnění zástavnímu věřiteli, je rozhodná její výše k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku. Plnění, jímž dlužníkův dlužník uhradí poté, co nastaly účinky rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, svůj dluh vůči dlužníku tak, že jej poukáže na běžný účet dlužníka je výtěžkem zpeněžení pohledávky určeným k uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka; nejde o plnění, o které by se tímto způsobem zvýšila (mohla zvýšit) zastavená pohledávka z běžného účtu dlužníka, určená k uspokojení zástavního věřitele dlužníka, ani o plnění, které by se takto nestalo součástí majetkové podstaty dlužníka.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 193/2016, ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.193.2016.1)

Anotace:
Přihláškou uplatnil zajištěný věřitel v insolvenčním řízení na majetek dlužníka své pohledávky ve výši 52 459 711 Kč, zajištěné do přihlášené výše mimo jiné zástavním právem k pohledávce z běžného účtu. Insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil insolvenční správkyni. Při přezkumném jednání byla pohledávka zajištěného věřitele zjištěna jako zajištěná v jím přihlášené výši. Následně byla uhrazena část dluhu vůči dlužníku ve výši 347 978,74 Kč omylem na původní bankovní účet dlužníka (zastavený účet). Zbytek dluhu již byl uhrazen na účet majetkové podstaty. Insolvenční správkyně převedla na účet majetkové podstaty (ze zastaveného účtu) poukázanou částku 347 978,74 Kč a v návrhu na vydání výtěžku zpeněžení navrhla, aby tato částka byla po odečtení nákladů se správou a zpeněžením zajištěného majetku a odměny insolvenčního správce vyplacena zajištěnému věřiteli. Insolvenční soud však dospěl k závěru, že předmětná platba nemůže být použita k uspokojení zajištěného věřitele.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že pokud dlužníkův dlužník uhradil pohledávku dlužníka ve výši 347 978,74 Kč, stala se tato platba předmětem zástavního práva (zřízeného zástavní smlouvou) až okamžikem jeho vzniku, tj. dnem připsání na předmětný účet. Jelikož k tomu došlo po zahájení insolvenčního řízení i po rozhodnutí o úpadku dlužníka a po prohlášení konkursu na jeho majetek, stalo se zástavní právo k této platbě ve smyslu ustanovení § 248 odst. 2 insolvenčního zákona, věty první před středníkem, ze zákona neúčinným. Proto zajištěnému věřiteli nelze vydat sporný výtěžek zpeněžení.

Zajištěný věřitel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž vymezil tři otázky, a to, otázku vzniku pohledávky ze smlouvy o běžném účtu, otázku vzniku zástavního práva k pohledávce z běžného účtu, otázku důsledků úhrady dluhu věřitelem dlužníka v rozporu s výzvou podle ustanovení § 136 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 2. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 80/2019)