Životní pojištění; příjemce pojistného plnění; dědic; stát; odúmrť, § 51 zák. č. 37/2004 Sb. ve znění do 31. 12. 2013, § 462 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění do 13. 06. 2012, § 25 zák. č. 37/2004 Sb. ve znění do 31. 12. 2013

19. 2. 2018

Za dědice pojištěného ve smyslu ustanovení § 51 odst. 3 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (ve znění do 31. 12. 2013), se nepovažuje stát, kterému dědictví po pojištěném připadlo jako odúmrť podle ustanovení § 462 obč. zák.


Pojistné plnění ze smlouvy o životním pojištění uzavřené pojištěným (zůstavitelem) není předmětem dědického řízení a stát na ně z titulu odúmrti nemá právo, nebyl-li určen jako obmyšlený.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1144/2016, ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1144.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval významem užití pojmu dědic ve světle § 51 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě, který vymezuje okruh osob majících právo na pojistné plnění ze smlouvy o životním pojištění.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 12. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 105/2018)