Zpeněžení majetku; vydání výtěžku zpeněžení; úroky, § 171 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., § 171 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 290 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., § 292 zák. č. 182/2006 Sb.

15. 5. 2020

Tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde v konkursu při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ustanovení § 292 insolvenčního zákona. Zajištěnému věřiteli již proto nevzniká právo na úročení pohledávky podle ustanovení § 171 odst. 2 insolvenčního zákona.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 NSCR 124/2018, ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.124.2018.1)

Anotace
Insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovité věci zajištěnému věřiteli prvnímu v pořadí ve výši 627 281 Kč a zajištěnému věřiteli druhému v pořadí ve výši 68 634,54 Kč a uložil insolvenčnímu správci pokyny spojené s provedením vydání výtěžku zpeněžení zajištění. Své rozhodnutí odůvodnil insolvenční soud poukazem na ustanovení § 171, § 290 a § 292 zákona č. 182/2006 Sb. s tím, že jelikož nebyla (celá) majetková podstata dlužnice zpeněžena „jedinou smlouvou“, neboť vedle nemovité věci ji tvořily také „srážky z invalidního důchodu a částka deponovaná ČSSZ“, nepoužije se na projednávanou věc § 171 odst. 1 insolvenčního zákona a částka vydávaná zajištěnému věřiteli tedy nebyla navýšena o úroky přirostlé po rozhodnutí o úpadku.

K odvolání zajištěného věřitele odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Přestože odvolací soud odchylně od insolvenčního soudu uzavřel, že majetková podstata byla zpeněžena jedinou smlouvou, neboť ji tvořila pouze předmětná nemovitá věc, konstatoval, že pohledávku zajištěného věřitele nelze úročit dle § 171 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť v předmětném řízení nebyl zpeněžován „podnik“ dlužnice, ale nemovitá věc, tudíž nedošlo (nemohlo dojít) ani ke zpeněžení majetkové podstaty dlužnice podle § 290 odst. 1 insolvenčního zákona.

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo napadeno dovoláním, v němž dovolatel vymezil otázku, se kterou se Nejvyšší soud musel následně vypořádat, a to, zda se § 171 odst. 1 insolvenčního zákona aplikuje i za situace, kdy je celá majetková podstata dlužníka (tvořená jen předmětem zajištění) zpeněžena jedinou smlouvou, a to s odkazem na § 292, § 290 odst. 1 a § 171 odst. 2 insolvenčního zákona.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 3. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 62/2020) .