Adhezní řízení, § 206 odst. 3, 4 , § 228, § 229 tr. ř.

30. 9. 2016

O nároku poškozeného, který byl uplatněn včas a řádně podle § 43 odst. 3 tr. ř., je soud povinen vždy rozhodnout podle § 228 nebo § 229 tr. ř., a to ve výrokové části rozsudku. Soud nemusí učinit takový výrok jen v případě, že vydal usnesení podle § 206 odst. 3, 4 tr. ř. (nebo s analogickým použitím tohoto ustanovení), jímž vyslovil, že určitou osobu, která uplatňuje práva poškozeného, nepřipouští k hlavnímu líčení nebo že poškozený nemůže uplatňovat svůj nárok v trestním řízení. Neexistenci výroku, jímž byl soud povinen rozhodnout o uplatněném nároku poškozeného, nelze nahradit vysvětlením jen v odůvodnění rozsudku; pokud tak soud přesto učiní, jde v jeho rozhodnutí o chybějící výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 8 Tdo 469/2015)

Anotace:
Soudy nižších stupňů dospěly v projednávané věci mimo jiné k závěru, že o nároku poškozeného nelze rozhodnout, neboť tomuto postupu brání ustanovení § 140a a § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. K této otázce Nejvyšší soud konstatoval, že pokud je v průběhu trestního řízení, v němž poškozený uplatnil vůči obviněnému nárok na náhradu škody způsobené trestným činem (nebo nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích anebo na vydání bezdůvodného obohacení), rozhodnuto o úpadku obviněného a účinky tohoto rozhodnutí trvají, není možné ve smyslu ustanovení § 140b insolvenčního zákona rozhodnout o nároku poškozeného v adhezním řízení, s výjimkou situace, kdy v trestním řízení o trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. Jestliže se však v konkrétní trestní věci neuplatní zmíněná výjimka, je vyloučeno rozhodnutí v adhezním řízení o nároku poškozeného na náhradu škody (nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení), a poškozeného je třeba s jeho nárokem podle § 229 tr. řádu odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních. V uvedených souvislostech dovolací soud rovněž uvedl, že rozsah práv poškozeného, který postupoval podle § 43 odst. 1, 3 tr. řádu, lze omezit jen na základě usnesení soudu vydaného za podmínek § 206 odst. 3, 4 tr. řádu. Pokud však soud takové rozhodnutí neučiní, je nutné postupovat podle § 228 nebo § 229 tr. řádu a o uplatněném nároku rozhodnout ve výrokové části rozsudku. Pokud soud popsaným způsobem nepostupuje, je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v alternativě, že v rozhodnutí některý výrok chybí.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 25. 2. 2016; publikováno ve sbírce 2/2016 pod č. 9)