Mimořádné snížení trestu odnětí svobody, § 58 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

13. 7. 2020

Ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Postup podle citovaného ustanovení je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi (např. se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu) odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností daného případu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele k jeho nápravě.

Může jít především o ty situace, kdy polehčující okolnosti (§ 41 tr. zákoníku) a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě hodnotit ji jako okolnost významně polehčující (např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel spáchal trestný čin, aniž by si je byl způsobil). Je tomu tak i tehdy, jestliže některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu – bez ohledu na to, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty – byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost daného případu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než jaký zákon obecně předpokládá. Podobný význam může mít i delší doba, která uplynula od spáchání trestného činu (§ 39 odst. 3 tr. zákoníku), aniž její délku zavinil pachatel.

V uvedených případech může být mimořádné snížení trestu odnětí svobody odůvodněno též tím, že pachateli byl uložen vedle trestu odnětí svobody další druh trestu, např. trest zákazu činnosti nebo peněžitý trest, který vhodně doplní působení zmírněného trestu odnětí svobody.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1356.2018.1 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1118/2019, ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.1118.2019.1)

Anotace
V prvním případě byl obviněný rozsudkem soudu I. stupně uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 aliena první tr. zákoníku a přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku.

Rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním, o němž rozhodl odvolací soud tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu I. stupně částečně zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce v trvání 6 let.

Ve druhém případě byl obviněný rozsudkem soudu I. stupně uznán vinným zvlášť závažným zločinem úplatkářství podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, na jehož základě odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu I. stupně částečně zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval podmínkami aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 24. 6. 2020)