Ne bis in idem, nepřípustnost trestního stíhání, přerušení trestního stíhání, § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 11 odst. 1 písm. m) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 224 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), čl. 4 odst. 1 předpisu č. 209/1992 Sb. (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí – Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod)

17. 1. 2020

Jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle § 100 odst. 2, 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, nemůže soud trestní stíhání zastavit z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., ale trestní stíhání přeruší z důvodu uvedeného v § 173 odst. 1 písm. e) tr. ř.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 8 Tz 46/2019, část trestní, ECLI:CZ:NS:2019:8.TZ.46.2019.1)

Anotace:
Rozhodnutím správního orgánu byl obviněný uznán vinným z úmyslného spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d), § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 téhož zákona, za což byla obviněnému uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 20 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

Následně byl obviněný rozsudkem soudu I. stupně uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel ve výměře 36 měsíců a trest propadnutí věci (motocyklu).

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které však vzal zpět.

Pravomocný rozsudek soudu I. stupně napadl ministr spravedlnosti stížností pro porušení zákona, kterou podal ve prospěch obviněného. Ve stížnosti namítl porušení zásady ne bis in idem, a že trestní stíhání mělo být v daném případě přerušeno, neboť v době rozhodování soudu I. stupně dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, v němž mohlo být rozhodnutí o přestupku zrušeno.

Nejvyšší soud se na základě podané stížnosti pro porušení zákona zabýval otázkou porušení zásady ne bis in idem a zákonnými podmínkami pro přerušení či zastavení trestního stíhání v případě, kdy v době rozhodování soudu neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Důvod stížnosti pro porušení zákona:
porušení § 2 odst. 6 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.) porušení zásady ne bis in idem

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 23. 10. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 51/2019) .