Nedovolené ozbrojování, § 279 odst. 1 tr. zákoníku

29. 6. 2017

Při určení konkrétní hranice, jaké množství střeliva lze považovat za „větší“ ve smyslu § 279 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba vycházet z druhu, účinnosti a počtu držených nábojů. O střelivo ve větším množství ve smyslu tohoto zákonného znaku půjde jen tehdy, pokud na základě těchto charakteristik lze učinit závěr, že zejména s ohledem na velikost nábojů, jejich energii, množství a účinnost výbušné náplně je způsobilé vyvolat srovnatelný stupeň nebezpečí jako jedna střelná zbraň.



S ohledem na výše uvedená hlediska držení např. osmi nábojů ráže 6.35 mm (tj. nábojů do pistole menší účinnosti) není přechováváním většího množství střeliva, neboť není způsobilé vyvolat srovnatelný stupeň nebezpečí jako držení jedné střelné zbraně.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1620/2015, ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1620.2015.2)

Anotace:
Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí reagoval na jednu z dovolacích námitek obviněného týkající se nesouhlasu s uznáním viny přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku.

Dovolací soud na rozdíl od soudů nižších stupňů zaujal stanovisko, že celkem osm kusů nábojů nenaplňuje znak „střelivo ve větším množství“. Nalézací i odvolací soud se touto otázkou zabývaly sice podrobně, avšak jejich argumentaci hodnotil Nejvyšší soud jako nesprávnou a nepřesvědčivou. Vzhledem k tomu, že zákon neurčuje konkrétní hranici, jaké množství střeliva lze považovat za „větší“ ve smyslu § 279 odst. 1 tr. zákoníku, vycházely tyto soudy podle svého tvrzení z druhu, účinnosti a počtu držených nábojů a na základě těchto charakteristik dospěly k závěru, že střelivo bylo způsobilé vyvolat srovnatelný stupeň nebezpečí jako jedna střelná zbraň.

Nejvyšší soud uvedl, že kriterium i hlediska jsou sice správná, vychází z odborné literatury, s posouzením tohoto kriteria z uvedených hledisek se však Nejvyšší soud neztotožňuje. Především je nutné zohlednit, že v posuzovaném případě jde o náboje do krátké střelné zbraně, což jsou náboje obecně méně účinné než náboje do dlouhých zbraní, např. loveckých kulovnic, a zejména zbraní vojenských jako jsou velkorážové kulomety granátomety, pancéřovky apod. Navíc náboje ráže 6. 35 mm jsou mezi pistolovými náboji na dolní hranici účinnosti. Odborná literatura zabývající se střelectvím považuje tento náboj vzhledem právě k jeho malé účinnosti v cíli nevhodným pro obranné účely. Nejvyšší soud je proto toho názoru, že držení osmi nábojů uvedené ráže není držení většího množství střeliva. Nebylo totiž způsobilé vyvolat srovnatelný stupeň nebezpečí jako držení jedné střelné zbraně. Pro nedostatek tohoto znaku skutkové podstaty proto nemůže jít o čin soudně trestný, ale pouze o přestupek podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Předmětný skutek měl být proto soudem prvního stupně postoupen k projednání příslušnému orgánu jako přestupek. Neučinil-li tak soud prvního stupně, měl toto pochybení napravit odvolací soud.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 19. 4. 2017, publikováno ve sbírce 6/2017 pod č. 24)